GOFFA, MARTIN: VE VÝSLUŽBĚ 2 SMRT NA VSI

Arnošt Milota řečený Arno, kdysi detektiv z oddělení vražd, si už několik měsíců užívá penzi v rodné vesnici. Uprostřed jedné víkendové noci však dojde k vraždě, která jindy poklidnou obec naprosto šokuje – smrt jednoho z místních totiž vypadá jako vystřižená z divokých devadesátých let. Arno pomáhá svým bývalým kolegům ve vyšetřování, brzy se ale sám ocitne ve smrtelném nebezpečí. Podaří se mu případ vyřešit dřív, než někdo z místních vezme spravedlnost do vlastních rukou a dojde ke katastrofě?

UKÁZKA Z KNIHY

Ten zvuk měl schopnost rozříznout člověku mozek na několik částí. Ozval se znenadání, naprosto z ničeho, bez nejmenšího upozornění. Noc měla k ránu ještě daleko, do východu slunce scházely možná desítky minut. Ulicí prolétl jako rotující list cirkulárky a bez milosti prošel vším, co mu stálo v cestě.
Arno ho zaslechl jako jeden z prvních. Vymrštilo ho to z postele, najednou seděl a vzrušeně dýchal, zatímco jeho mysl se teprve probouzela v závěsu za pulsujícím hrudníkem. Pak si ovšem dlaní promnul obličej, načež ještě se zavřenýma očima ucedil několik nadávek a přes hlavu si přetáhl polštář. Zároveň ale věděl, že je to naprosto zbytečné, protože ten zvuk se za několik chvil ozve znovu a bez milosti ho vyžene do nového dne. V půl páté ráno!
Už to tak fungovalo skoro týden, s nemilosrdnou pravidelností a bez nejmenšího slitování. Nečekané probuzení, poté nemožnost opět usnout a nakonec rezignovaná cesta z ložnice do kuchyně. Zločin proti lidskosti, bezostyšně páchaný den co den, přitom nejspíš právní cestou nepostižitelný.
Postavil si na čaj a v okně uviděl svůj vlastní obraz. Venku byla ještě tma a sklo proto fungovalo jako dokonalé zrcadlo. Stál u sporáku jen v trenýrkách, starý muž s holou hlavou a šedohnědými vousy. Na svůj věk ale nevypadal nijak zle, spousta lidí je na tom hůř i s méně křížky na krku. Vlastně se teď pár měsíců po šedesátce cítil dokonce líp, než když mu bylo padesát. Tehdy se den co den stresoval kvůli složkám s nevyřešenými případy, kouřil jednu cigaretu za druhou a stravoval se, jako kdyby měl plechový žaludek. Obrazy mrtvých těl musel čas od času spláchnout něčím ostřejším a pravidelný spánek byl většinou těžce vydřeným luxusem.
V šedesáti úprk do důchodu, předčasně, s rozporuplnými pocity, ale zároveň s vědomím, že své práci dal všechno, co po něm žádala. Teď dával totéž sám sobě. Opustil hlučné město a odstěhoval se na venkov. Stísněný, ale útulný a funkční byt vyměnil za polorozpadlý dům, který vlhne stejnou měrou od základů jako od střechy, a jehož zahrada vyžaduje neustálou péči. Ovšem klady převažovaly. Zklidnil se mu dech, pravidelný spánek mu srovnal zažívání a tuk se pomaloučku přeměnil ve svaly. Když se teď pozoroval v potemnělém okně, cítil podivné uspokojení.
Bublání vody ho vytrhlo ze zamyšlení. Zalil si čaj, hrnek postavil na stůl a začal si chystat snídani. Chleba, máslo a marmeládu podle momentální nálady. V komoře měl několik sklenic, každou chvíli mu někdo ze sousedů nějakou přinesl. Teď si podal fíkovou, což samozřejmě nebyl dárek od místních, ale přivezl si ji z návštěvy u dcery. Nepocházela ovšem z obchodu, šlo o domácí recept signori Micheletti ze Settequerce.
„Prendi quanto vuoi!“
Vezměte si, kolik chcete! Stará žena mu se smíchem cpala do tašky jednu sklenici za druhou, nadšená z toho, že o její marmeládu projevil zájem někdo nový. Michelettiovi pěstovali na zahradě kromě jabloní i několik fíkovníků, vinnou révu a taky pět stromů s olivami. Vína i oleje vyrobili sotva pro sebe, ale marmelád měli na rozdávání.

CREDITS

Text: Martin Goffa
Čte: Jan Vondráček
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2026 Voxi

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Smrt na vsi (download, palmknihy.cz)
  • Koupit audioknihu Smrt na vsi (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Smrt na vsi (download, audioteka.com)