GOFFA, MARTIN: SYROVÝ 6 – ŠTVANICE

Audio player with visualization


Štvanice FOLDERMyslel si, že ty nejhorší věci už zažil. Mýlil se. Večerní setkání s náhodným kolemjdoucím se pro Mika Syrového změní v tragédii, která do základů rozmetá jeho dosavadní život. Pachatele této nešťastné události se Miko rozhodne dopadnout za jakoukoli cenu a po jeho stopě se vydává s dalšími dvěma muži v zádech. Všichni tři jsou přitom již od začátku srozuměni s tím, že je při štvanici na uprchlíka nezastaví nejen hranice mezi státy či kontinenty, ale dokonce ani zákony, které až do té doby jako policisté chránili.

UKÁZKA Z KNIHY

Stojím, chvěju se a zírám do hlavně stříbrné pistole. Muž naproti mně má v očích něco, co neumím popsat. Není to nenávist, tu bych poznal. Spíš jde o směs několika různých emocí, které však dohromady tvoří pořádně výbušný koktejl. Tak výbušný, že bych na svůj život nevsadil ani zlámanou grešli. Na ten jeho bych však vsadil ještě míň. Ve mně se toho totiž děje tisíckrát, milionkrát víc. Mám v sobě hlubinu a v ní temné víry, které mě už několik týdnů stravují. A v té hlubině možná zemřu, ale určitě ne sám. Toho muže, který na mě míří, vezmu s sebou.
Stále upírám oči na zbraň. Vystřelí? A pokud ano, ucítím bolest? Jaké to bude? Nikdy po mně ještě nikdo nestřílel, dokonce si nevzpomínám, že by na mě někdo mířil. Tedy aspoň o tom nevím. Uslyším výstřel dřív, než mnou proletí olověná kulka, anebo později, jako hrom při bouřce?
Jeho pistole je stříbrná, já na něj koukám přes mířidla černého revolveru. Nepamatuju se na to, kde jsem ho vzal. Nejspíš jsem se k němu dostal nějakou obrovskou náhodou, sám bych si podobnou zbraň určitě nevybral. K čemu je člověku bouchačka s neforemným otočným bubnem na ubohých šest nábojů? Takový krám je dobrý leda na ruskou ruletu, k ničemu jinému se nehodí.
Mám za zády město, za mým protivníkem se rýsují holé stěny hor. Jejich vrcholky nevidím, ztrácejí se v bílošedých bocháncích ranní mlhy. Ve tváři cítím lehký vánek, ale najednou jako by mi přestaly sloužit smysly, neuvědomuju si, jestli je chladný, nebo mě naopak zahřívá.
Oba mlčíme. Není co říct, všechno jsme si už sdělili tím nekonečně dlouhým pohledem, který na sebe upíráme. Stejně tak bychom ovšem mohli mít oči zavřené, protože v tomhle případě nejde o náhodné setkání, ale o štvanici. A když se lovec s kořistí konečně setkají tváří v tvář, není už třeba nic vysvětlovat.
Ovšem… Kdo je v tomhle případě lovec a kdo kořist? Dvě současně namířené zbraně najednou stírají všechny rozdíly. Všechny až na jeden. Ten se stříbrnou pistolí už zabil. Ví, jaké to je. Žije s tím. A co já? Budu schopen zmáčknout spoušť? Dokážu to? Nezaváhám, až ta chvíle přijde? A ona přijde, tím jsem si jistý. Z téhle patové situace jiná cesta nepovede. Ten muž se mi jen tak nevzdá, v sázce je příliš mnoho. Příliš mnoho pro něj a ještě víc pro mě. Víme to oba.
Mlčíme. Stojíme jako sochy, protože jakýkoliv pohyb může být pro jednoho z nás poslední.

CREDITS

Text: Martin Goffa
Čte: Martin Preiss a Libor Hruška
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Jan Neruda
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU