500 NOCÍ S ANDĚLEM
Když jsme někdy na jaře roku 2009 začali s Pavlem Andělem mluvit o jubilejním, pětistém dílu projektu Noc s Andělem, řekli jsme si, že je nejvyšší čas pustit se do něčeho, co jsme si už dlouho vzájemně slibovali – do knížky, která by alespoň stručně mapovala deset let našich pracovních sobot. A jak jsme řekli, tak jsme udělali. O knížku projevilo zájem nakladatelství Mladá fronta (zejména pak jeho programový ředitel Antonín Kočí) a na podzim roku 2009, tři dny před oním pětistým vydáním pořadu, spatřila knížka 500 nocí s Andělem světlo světa.
- Ukázka z knihy
- Ukázka z Noci s Andělem s pořadovým číslem 500, během níž se křtila i kniha
Než jsme knížku dopsali, rozhodlo vedení ČT, že Anděla už bylo za těch 11 let dost, a tak se knížka vlastně stala zároveň labutí písní celého projektu. Z „dárku k pětistovce“ se zároveň stala kronika všech nocí, od první v lednu 1999 do poslední v prosinci 2009. Mladá fronta knihu anoncuje poměrně vševystihujícím sloganem „Ohlédnutí za fantastickým hudebním mejdanem“ – a tak tomu v té knížce skutečně je… 😉
UKÁZKA Z KNIHY
Vymýšleli jsme a vymýšleli a produktem našich úvah byla nejprve čistá talk show, která se měla vysílat každý všední den někdy kolem půl jedenácté večer a měla trvat třicet minut. Z toho důvodu jsem začal studovat nejrůznější klasické talk show které dělají jinde, viděl jsem spoustu dílů Larryho Kinga nebo Davida Lettermana. Talk show v prazákladním významu tak, jak vzniklo v Americe, je boj. Tam přijde host a bojuje s moderátorem o to, kdo z toho druhého udělá většího debila. Třeba Letterman se mi zdál už jenom zlý, ani ne vtipný…
Jak ostře jsi začal, tak ostře pokračuješ.
Já uberu, ale takhle to vážně vnímám. U nás je podobně pojímané talk show nejblíž Jan Kraus se svým „Uvolněte se, prosím“, ale myslím, že tady nefunguje ta chuť bojovat. Lidé přijdou na rozhovor a čekají, co bude. U Kinga jsem viděl, jak se verbálně rval s Madonou, a nakonec ji vyhodil, protože měla frekvenci asi tak padesát „fuck“ za dvě minuty. To byla její strategie, všechno „vyfakovat“. On jí řekl, ať tedy odejde, což ona učinila a odešla jako vítěz toho zvláštního klání. Jindy tam byla nějaké popová hvězdička, on jí říkal: „Prý nosíte maličkatá tanga s obrázky na tom trojúhelníčku…“
„Ano, to je pravda,“ odpověděla.
„Co tam máte dneska?“
A ona vstala a ukázala to. To je okamžik, který by se tady nikdy nestal – jenže já jsem to takhle ani nechtěl. Pro ně je prostě ze slov „talk“ a „show“ důležitější do „show“. Pro mě je to „talk“. Proto jsem se s tou nabídkou trochu vnitřně pral, jenže než jsem sám nad sebou vyhrál, přišel Honza Kratochvíl, že se ho v ČT ptali, jestli bychom tu „pětkrát půlhodinu“ nechtěli raději v kuse v sobotu v noci na ČT2. A to jsem zajásal, protože se tak otevřela možnost, jak to celé udělat trochu jinak.