GOFFA, MARTIN: SYROVÝ X – ŽIVÝ MRTVÝ


Živý mrtvý FOLDERMiko Syrový slaví dvě desítky let své policejní kariéry. Tedy slavil by, pokud by zrovna neležel v nemocniční posteli. A tak alespoň vzpomíná na dobráky i nebožáky, kteří prošli jeho detektivním životem. Na jedné straně kolegové, na té druhé zlodějíčci, podvodníci, rabiáti a dokonce vrazi. Julo, jeho první velitel, nenasytná a přesto osamocená Zuzanka, Greg, maličký nácek Patrik, gambler Beny… Ti a mnozí další defilují Mikovi před očima a on si vybavuje příběhy, které s nimi prožil v dobách dávných i těch sotva minulých.

UKÁZKA Z KNIHY

Unaveně koukám do stropu. Postel je nepohodlná a já trpně čekám, až pro mě přijedou. Doteď jsem zabíjel čas, jak to jen šlo, ale už bych měl všechno nejraději za sebou.
Skoro tři hodiny v kuse jsem na notebooku sjížděl hudební videa, až mě z toho bolely oči. Udělal jsem si sentimentální dopoledne, Wish You Were Here, Hotel California, Stairway to Heaven, Tuesday‘s Gone a samozřejmě UFO – Belladonna. Staré a zrnité koncertní záznamy té nejkvalitnější muziky, co kdy vznikla. Jestli chcete nesouhlasit, tak se dejte vyšetřit. Tady, co ležím, je doktorů habaděj, s některým vám to domluvím.
Nejdelší dobu jsem se ale zasekl na You Keep On Moving, pecky od Deep Purple v komorním provedení českých frajerů z pořadu Na Kloboučku, rok 1995 nebo tak nějak. Za aparáty Pavlíček, Hladík, Dragoun a další, především však u mikrofonů mladí Kamil Střihavka s Danem Bártou. Neskutečná jízda, při které vám po displeji stékají čůrky koncentrované energie. Znám tu nahrávku nazpaměť, polovina z toho asi milionu shlédnutí na youtube je ode mě.
Teď ale už jen tak ležím v tichu a přemýšlím. Včera večer se za mnou stavil Tony a potom ještě volala máma. A asi před hodinou jsem mluvil s Moničkou. Vlastně teď měla být u mě, čtrnáct dní jako každý rok o letních prázdninách, jenže…
Namísto dovolené jsem v nemocnici a jediné, co můžu, je doufat, že odsud co nejdřív vypadnu. Nejlíp v jednom kuse a po svých.
Samozřejmě taky volala Tereza, dorazí prý nejbližším letadlem. Snažil jsem se jí to rozmluvit, ale nedala jinak. Přitom se na ten měsíc u kamarádky v Seattlu chystala přes dva roky. A já jí to teď takhle překazím.
„Vykašli se na to, Teri, a vrať se až…“
„No jasně že udělám, co říkáš,“ nenechala mě ani domluvit. Počítám, že minutu nato už seděla u netu a snažila se přebookovat letenku.
Skvrna na stropě má tvar Afriky. Madagaskar je zřejmě památka po nějaké můře, co na sebe přestala dávat pozor. Přemýšlím o několika posledních dnech. Člověka vždycky překvapí, jak se ty nejzávažnější věci dokáží semlít tak rychle a jakoby mimochodem.
No a taky samozřejmě přemýšlím o svých uplynulých dvaačtyřiceti letech. O tom, jestli mám na triku víc výher než průšvihů; o lidech, co mi byli a jsou blízcí, stejně jako o těch, se kterými bych se, nebýt mé práce, nikdy nepotkal. Monička, Ivana, máma a Tereza se tak kdesi v mé hlavě proplétají s podivnými existencemi, jako byl třeba ukrajinský řezník Kozar, decentní Andrew Alcer nebo Viktor, ten tmavovlasý anděl zkázy. A s dalšími a dalšími, které jsem za dvě dekády běhání za lumpy poznal; nenasytná a přesto osamocená Zuzanka, gambler Beny, nácíček Patrik, bývalý kolega Greg… Tihle a spousty jiných mi defilují pamětí a já vzpomínám na případy a situace, během nichž jsem se s nimi setkal. Nebyly to vždycky jen veselé věci, spíš sladkokyselé nebo hořké, ale každý z těch lidí ve mně zanechal nějakou stopu, ať už jsem chtěl nebo ne. I když, bez některých stop by se člověk celkem obešel. Jenže pak už by to byl zase někdo jiný.
Je mi horko a zavírají se mi oči. To čekání je nejhorší. Snad už nebude trvat dlouho.

CREDITS

Text: Martin Goffa
Čte: Martin Preiss a Libor Hruška
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Jan Neruda
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU