GOFFA, MARTIN: VE VÝSLUŽBĚ 3 – NÁVŠTĚVNÍK Z MINULOSTI

Když jsou v ospalé vesnici nalezeny při stavbě domu lidské ostatky, vyvolá to pochopitelně pozdvižení. Komu zachovalá kostra patří? Z jaké doby pochází a jak dotyčný zemřel? Tuto záhadu se na vlastní pěst snaží rozlousknout místní rodák a detektiv na penzi Arnošt Milota přezdívaný Arno. Pustí se do pátrání nejen po totožnosti mrtvého, ale také po dávných vesnických křivdách, které se spolu s mužem z minulosti vynořily. Ne všechny hříchy se totiž dají pohřbít tak, aby na ně navždy zapomnělo.

UKÁZKA Z KNIHY

Arno měl pocit, jako by mu nějaká ledová ruka zmáčkla vnitřnosti. Přinutit se k úsměvu ho stálo téměř všechny síly, co v tu chvíli měl.
„To se jen bývalý parťák přijel podívat na střechu. A trochu vyzvídat, co stála. Chystá opravu chalupy, takže…“
„Jasný,“ odvětil muž a podrbal se v řídnoucích šedých vlasech. „Co ten bordel vzadu? Mám říct mladýmu o vlečku?“
Vildův syn jezdil traktorem a bylo domluveno, že pozůstatky staré střechy odveze.
„No jasně, řekni mu,“ přitakal Arno. „Ať ji přistaví co nejdřív, klidně zítra. A ať zacouvá, jak to půjde, ať se s tím nemusím tahat až sem před barák.“
„Není to pitomec, Arno. Předpokládám, že tohle by ho napadlo i samotnýho.“
„Fajn. Přeberu to. Nejdřív naložím dřevo, na další vlečku pak suť.“
Muž přikývl. „Tak jo. Kdybys potřeboval pomoct s trámama, tak řekni. Jen musíš počkat, až se vrátím z práce.“
„V klidu,“ mávl Arno rukou. „Říznu je pilou.“
„Jak myslíš. Mimochodem…“
„Jo?“
„Co ten kostlivec od Domečku, už se něco ví?“
Arno si olízl rty a pak zavrtěl hlavou. „Nemám šajn, Vildo. Tipuju, že to bude trvat. Bůhví, jestli je co zjistit.“
„No jo. Tak zatím,“ rozloučil se muž. „Čau psisko.“ Andy mu olízl ruku a pak pozoroval, jak odchází.
„Jdeme domů,“ zamumlal Arno. Najednou se potřeboval posadit. Ne nadarmo se říká, že nejvíc člověka vyčerpávají lži.
Marta s Vondrou se v kuchyni bavili o někom ze sboru, podle jména si toho člověka nevybavil. Ze služby odešel už skoro před rokem a ulevilo se mu, když mohl spoustu věcí prostě jen tak pustit z hlavy. Taky spoustu různých lidí, což bylo ještě lepší. „Teď jsem venku mluvil s Vildou,“ řekl.
Oba na něj koukali s otazníkem v očích, ale jen zavrtěl hlavou. Pak si odkašlal.
„Ohledně Kraťase, Fílo… Co s tím budete dělat?“
Vondra pokrčil rameny. „Co by? Zahájíme úkony a dál se uvidí. Předpokládám ale, že pětačtyřicet let starou smrtí, u který se nejspíš ani nezjistí, jestli mu k ní někdo pomohl, se dlouho zabývat nebudeme.“
„Do tý jámy se nejspíš sám nezahrabal,“ zamručel Arno.
„To určitě ne,“ souhlasil detektiv. „Ale i tobě je snad jasný, co můžeme po takový době asi zjistit. Teda spíš co nemůžeme. Nehledě na to, že na tomhle nás nikdo ani makat nenechá. Nejsou prostředky, nejsou síly, není zájem. Udělá se to nejnutnější a nazdar.“

CREDITS

Text: Martin Goffa
Čte: Jan Vondráček
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Štěpán Škoch & Kate Hamsíková
Režie: Jan Drbohlav
© 2026 Albatros

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Návštěvník z minulosti (CD, albatrosmedia.cz)
  • Koupit audioknihu Návštěvník z minulosti (download, palmknihy.cz)
  • Koupit audioknihu Návštěvník z minulosti (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Návštěvník z minulosti (download, audioteka.com)