GOFFA, MARTIN: SYROVÝ 3 – MEZI DVĚMA OHNI
Když ředitel jedné státní agentury ukončí před očima užaslé asistentky svůj život skokem z okna kanceláře, je to pro všechny z jeho okolí nepopsatelný šok. Jenže tam, kde ostatní vidí prostou sebevraždu, ví detektiv Miko Syrový o okolnostech, které staví celou tragédii do úplně jiného světla. Inženýr David Raška byl totiž jeho dávný přítel. Spolu trávili léta dospívání a spolu také před několika dny zhlédli šokující záběry na anonymně doručeném flashdisku.Záběry, jež by ani jeden z nich raději nikdy neviděl. Byly však ony důvodem Davidovy smrti? Miko se pouští do pátrání, jenže ruce mu brzy sváže zásah z vyšších míst. A stane se tak rychleji, než čekal. Přesto stihne zjistit, že ohňů, které se kolem Davida Rašky v jednu a tutéž chvíli rozhořely, bylo zřejmě víc…
UKÁZKA Z KNIHY
Téměř celé dopoledne jsme se v kanceláři mořili s jedním zlodějíčkem, co se rozhodl trvat si na svém i navzdory důkazům. Že to nebude jednoduché, jsme ale pochopili hned ráno, jakmile jsme se s ním ve dveřích jeho bytu potkali. Když nám v trenýrkách a děravém tričku přišel otevřít, nejdřív sebou trochu cukl, protože mě znal už z dřívějška, ale hned se zase rychle uklidnil. Naše odznaky, které jsme mu s Tonym pro formu ukázali, ho ani nezajímaly.
„Copak potřebujete, pánové?“ Odtažitý a nakvašený hlas, jak taky jinak.
„Promluvit si,“ odvětil jsem.
„Jo? A o čem?“
„Tak všeobecně. O věcech, co se někomu ztratily, a o podobných nesmyslech.“
Pořád ještě stál ve dveřích a já mu přes rameno nahlížel do neutěšené předsíně se špinavou podlahou a všelijakým poházeným harampádím. Ale dovnitř jsme nemohli, my to věděli a jemu už to došlo taky, protože jinak bychom se postáváním na chodbě dávno nezdržovali.
„Tak jo,“ pokrčil nakonec rameny, „předpokládám, že mám přijít někam k vám, co?“
„Mysleli jsme, že vás vezmeme rovnou,“ řekl jsem, „ať to máme všichni co nejdřív z krku a můžeme si jít po svých.“
„Tak to ne,“ zavrtěl rezolutně hlavou, „musím do práce.“
„Do práce? Vždyť je skoro devět a vy jste v trenkách.“
„To je snad moje věc, kdy a jak makám, ne? A jestli si dobře pamatuju a nezměnily se mezitím paragrafy, tak vy mi teď můžete dát akorát tak předvolání. Takže mi ho vypište a až k vám přijdu, tak se teprv můžeme bavit o těch věcech, co se prý někomu někde ztratily.“
„No jo,“ připustil jsem, „pamatujete si to dobře a paragrafy se zatím taky nezměnily, bohužel.“
„Bohudík.“
„Tak bohudík, jak chcete.“ Ze složky jsem tedy vytáhl formulář předvolání a začal ho vypisovat. „Kdy můžete přijít?“
„Někdy příští týden,“ navrhl dobromyslně, „třeba v pátek.“
„Fajn, tak příští pátek. Napíšu to na půl devátou ráno, může být?“
„Klidně.“
CREDITS
Text: Martin Goffa
Čte: Martin Preiss a Libor Hruška
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Jan Neruda
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- Goffa, Martin: Syrový 1 – Muž s unavenýma očima
- Goffa, Martin: Syrový 2 – Bez těla
- Goffa, Martin: Syrový 3 – Mezi dvěma ohni
- Goffa, Martin: Syrový 4 – Plaváček
- Goffa, Martin: Syrový 5 – Dítě v mlze
- Goffa, Martin: Syrový 6 – Štvanice
- Goffa, Martin: Syrový 7 – Vykoupení
- Goffa, Martin: Syrový 8 – Primární důvěra 1: Prst na spoušti
- Goffa, Martin: Syrový 9 – Primární důvěra 2: Úhel pohledu
- Goffa, Martin: Syrový X – Živý mrtvý (sbírka povídek)
- Goffa, Martin: Vráz 1 – Přiznat vinu
- Goffa, Martin: Vráz 2 – Muž z chatrče
- Goffa, Martin: Vráz 3 – Děvčátko
- Goffa, Martin: Vráz 4 – Sekta
- Goffa, Martin: Vráz 5 – Ženská na odstřel
- Goffa, Martin: Vráz 6 – Člověk za oponou
- Goffa, Martin: Vráz 7 – Vodní hrob