PŘIZNAT VINU (MARTIN GOFFA)

Přiznat vinu - folder

Jedné deštivé červencové noci roku 1996 mizí v Praze beze stopy mladá žena. I přesto, že se okamžitě rozbíhá intenzívní pátrání, není nalezena jediná indicie, která by k ní policii přivedla. O dvaadvacet let později jiná žena podléhá zákeřné nemoci a její beznadějně stav vyprovokuje k činu muže, který ví, co se té dávné deštivé noci událo. Pravda, jež vyplouvá na povrch, s sebou však nepřináší úlevu a vykoupení, nýbrž jen další bolest a několik podob smrti.

Ukázka z knihy

„Terenci, neviděl jsi někde fax od policajtů?“ zeptal se mě toho pondělního rána pan Petříček, padesátiletý kolega, k jehož stolu jsem to měl od toho svého nejblíž a který měl v našem deníku na starosti mimo jiné i černou kroniku.
„Kouknu vám po něm,“ zamumlal jsem. Většině osazenstva jsem vykal, což bylo zatím v pořádku. Nikde nestálo, že v redakci skutečně vydržím a nezvednu za měsíc nebo dva krovky, proč se tedy hned bratříčkovat s novicem? Nehledě na to, že…
„Nehledě na to, že ,jděte do prdele’ se říká daleko hůř, než ,jdi’,“ poznamenal šéf, když mě přijímal. Ne že bych si do těch míst snad dovolil někoho poslat, ale téhle logice ohledně tykání a vykání jsem rozuměl.
Probíral jsem se stohem faxů a ten policejní jsem samozřejmě našel až úplně vespod. Několik zhusta popsaných stran dávalo tušit, že uplynulý prázdninový víkend nebyl zrovna nejklidnější.
Pohledem jsem zběžně přelétl text a vyrazil k Petříčkovu stolu, když mě najednou do očí praštilo jméno.
Zastavil jsem se a přečetl si ten řádek ještě jednou.
Sára Kytnerová, 19 let, Praha, pohřešovaná.
Sakra, co to…
Dívek toho jména nemohlo existovat dost na to, aby šlo o záměnu. O omyl.
Sára Kytnerová, 19 let, Praha, pohřešovaná.
Tohle ne, prosím, bože… Tohle ne. Ne potom, co má celé město ještě v živé paměti případ jen o málo starší, nešťastné Dity…
„Tak kde jsi s tím faxem?“
Petříčkův hlas mě vrátil na zem. Něco jsem zakoktal a položil papíry před něj na stůl. Pak jsem se uklidil k tomu svému a zabodl oči do tmavé skvrny na zdi.
Nějaká cizí velká ruka mi zmáčkla útroby. Byla předzvěstí všeho, co mělo v příštích dnech a týdnech následovat. Ale to jsem tehdy ještě ani zdaleka nemohl tušit.
V to pondělní ráno jsem jen seděl, civěl do prázdna a doufal, že se ten případ pohřešované mladé blondýny s nosem nahoru, milým úsměvem a přívětivýma očima co nejdříve vyřeší.

Ukázka z audioknihy

Použitá skladba Pleading Guilty (Petr Hanzlík)

Text: Martin Goffa
Čte: Jan Maxián, Jan Vondráček a Jitka Ježková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2019 Euromedia

Odkazy na webu