GOFFA, MARTIN: VE VÝSLUŽBĚ

Arnošt Milota alias Arno je detektiv na odpočinku. Vypadá to ale, že vyšetřování zločinů je jeho osudem. Potom, co odešel z aktivní služby, vrací se do rodné vsi a řeší případy s přístupem typickým pro vyšetřovatele ze staré školy. Žádné drony, forenzní analýzy, počítačové modely nebo přestřelky… jen selský rozum, zkušenost a dokonalá znalost lidských povah. Když se v zapadlé Lhotě ztratí dívka, pouští se Arno do pátrání. Zjistí, co se za jejím zmizením skrývá?

UKÁZKA Z KNIHY

Ve dveřích kanceláře se objevila tvář energického padesátníka, který už od pohledu vypadal na to, že sežral všechnu moudrost světa. Přímý nadřízený detektivů, šéf oddělení vražd Koubek.
„Máš jít ke starýmu, Arno.“
„A ke kterýmu?“
„K řediteli.“
Vousáč přikývl a podrbal se na pleši. Zachytil pohled parťáka Vondry, který seděl u protějšího stolu.
„To se tě předevčírem dost nenabažil? Co ještě chce?“
„Netuším,“ zavrčel Arno. „Čekal bych, že si nás zavolá oba.“
I přes incident s plivancem a následnou reakcí dopadl případ skvěle. Jestli něco takového lze ovšem říct v situaci, kdy zemřelo dítě. Ale Kunc seděl bezpečně pod zámkem ve vazbě a spis byl zpracovaný bezchybně, takže u soudu nehrozila žádná blamáž. Všichni, kdo na případu pracovali, zasloužili uznání. Arno s parťákem především.
Vyšel z kanceláře, zamířil k výtahu a kráčel skoro popaměti. Nikdy dřív mu to nedocházelo, obvykle měl v hlavě důležitější věci než zdi, sešlapané lino a nejednotnou barvu všech dveří na chodbě, ale najednou si uvědomil, že se v tomhle patře pohybuje jistěji než ve svém bytě. Ani by nespočítal, na kterém z těch dvou míst strávil víc času.
Nahoře klepl na ředitelské dveře a vešel. Na vyzvání nečekal, vždyť pro něj nejvyšší sám poslal. Sekretářka se usmála, ovšem její vyhýbavý pohled Arna zašimral na zátylku. Začínal tušit, že si možná ani nejde pro pochvalu.
„Chtěl jsi mě vidět, Vláďo?“ zeptal se muže v saku s hvězdami.
„Dáš si kafe?“ opáčil ředitel protiotázkou a situace byla najednou podezřelá ještě o něco víc.
„Teď jsem jedno dopil. Děje se něco?“
Muž v uniformě se podrbal v šedivém kníru a pak hlavou kývl k jedné z židlí u stolu, načež se sám posadil hned naproti.
„Jsi v pohodě, Arno?“ zeptal se.
„V jakým smyslu v pohodě? Byl jsem u doktora kvůli tomu plivanci a nic se neděje.“
„Myslím celkově, prostě v poslední době. Přece jen máš nárok být už trochu…“ Muž se odmlčel, nejspíš hledal vhodné slovo.
„Opotřebovaný?“ napověděl mu vousáč.
Jestli to měla být past, ředitel se jí pokusil vyhnout.
„Spíš jsem chtěl říct, že bych se nedivil, kdybys chtěl trochu zvolnit.“
„Zvolnit?“
„Vždyť víš… Míň nervů, víc volnýho času.“
„Nabízíš mi svůj flek?“ zavtipkoval Arno, ale to neblahé tušení, které cítil před vstupem do kanceláře, zase odněkud vykouklo.
„Bavil jsem se s Ríšou a Danem,“ začal opatrně velitel a najednou bylo všechno jasné. Dan byl Arnův šéf Koubek, Ríša velitel kriminální služby Jež. Vousáč netušil, jestli se od něj čeká nějaká reakce, proto se rozhodl, že zatím bude mlčet a nechá to na řediteli. Ten se znovu podrbal v kníru.
„Říkali jsme si, jestli bys neocenil změnu. Navíc teď po tom incidentu… Třeba o tom uvažuješ i sám. Zkrátka si myslíme, že… Rozumíš?“
Arno zavřel oči a promnul si tvář. Potřeboval si srovnat myšlenky, vnitřně se ujistit, že ta slova chápe právě tak, jak jsou myšlená.
„To jako že nezvládám svoji práci?“
„Tohle jsem přece neřekl!“ naježil se ředitel, ačkoli bylo poznat, že jde o rozhořčení na efekt. „Jen si prostě myslíme, že bys mohl být platný i jinde. Co já vím? Třeba…“
„Třeba na vrátnici?“
„Sakra tak se hned neurážej! Odmakal jsi tu věcí jako nikdo jiný, to víme všichni. Ale oddělení máte našponovaný, k tomu teď ta aféra…“

CREDITS

Text: Martin Goffa
Čte: Jan Vondráček
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Voxi

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Ve výslužbě (CD, albatrosmedia.cz)
  • Koupit audioknihu Ve výslužbě (download, palmknihy.cz)
  • Koupit audioknihu Ve výslužbě (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Ve výslužbě (download, audioteka.com)