RŮZNÍ AUTOŘI: VESELÉ VÁNOCE, TEREZKO

Veselé Vánoce, Terezko FOLDER

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku… Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.

UKÁZKA Z KNIHY

A tak se dvacátého čtvrtého prosince ráno vydali na hory, aby strávili Štědrý den a vánoční svátky pohromadě a užili si pravou zimu. Bylo jich devět – Tomáš a jeho žena, oba synové a jejich rodiny. Tomáš v rozjařené náladě a plný nadějí, jeho žena Jana unavená ze shánění a balení dárků, nakupování zásob, pečení vánoček a cukroví a v duchu přemítající, na co asi zapomněla, a utěšující se myšlenkou, že tenhle shon a bláznění už brzy skončí a svět se vrátí do poklidnějších kolejí. Dospělí synové Petr a Michal nastupovali do aut s notebooky a s očekáváním, že během vánočních svátků narychlo doženou pracovní resty, na které během roku nezbyl čas, a jejich manželky Gábina a Iveta doufaly, že se jim podaří dohnat spánkový dluh nahromaděný během nocí strávených pečením cukroví a povinným předvánočním úklidem. Co si myslela Tomášova vnoučata, není známo, protože nejmladší generace nemluvila s dospělými ani mezi sebou a nepřítomně zírala na displeje svých mobilních telefonů, které dětem zřejmě přirostly k ruce.
Po pár hodinách cesty a závěrečném bloudění na lesních cestách dorazil malý průvod tří aut tou správnou nezpevněnou a tudíž kodrcavou cestou před pronajatou chalupu. Stála o samotě na mírně se svažující pasece a ze tří stran ji obklopoval les.
„Moc sněhu tu není,“ poznamenal trochu zklamaně Tomáš, když od majitele přebíral klíče.
Majitel se rozhlédl po pasece, stromech a příjezdové cestě jen lehce poznamenané několik dní starým sněhem. „To buďte rád. S těma vašima městskýma autíčkama byste to sem možná ani nevyjeli. Tady potřebujete čtyřkolku a v zimě řetězy. Viděl jste, jaký je to tady krpál.“ Zvedl hlavu k zatažené obloze. „Ale nebojte se. Sníh bude.“
Jako kdyby nebe chtělo potvrdit jeho slova, otevřelo se a vzduchem zavířily první vločky.
„Raději už pojedu, abych neskončil někde ve škarpě. Kdybyste něco potřebovali, stačí zavolat, číslo máte. Signál je tady dobrý, to se nebojte. A heslo na internet máte na tom papíru, co visí na dveřích hlavní místnosti.“ Znovu se podíval k obloze. „Věci na odklízení sněhu jsou v přístěnku, jak se zdá, přijdou vám vhod. Jinak jsem vám snad ukázal všechno.“ U auta se otočil a zamával. „Tak si to tady užijte. A hezké Vánoce!“
Posádky aut spořádaně vynesly kufry a tašky do pokojů. Krabice s napečeným cukrovím, štolami, vánočkami a nakoupenými potravinami uložily do kuchyně a dospělí si popřáli po skleničce něčeho tvrdšího na zahřátí. Poté se ženy unaveně sesunuly do křesel před televizí, aby si odpočinuly, než se pustí do dokončování štědrovečerního menu. Mužské osazenstvo si dopřálo ještě jednu skleničku a pak se synové chopili svých notebooků, našli si klidný kout a upřeli pohled na monitor počítače. Děti se svými mobily se vytratily nahoru do pokojů. Toho dne si společnosti dospělých užily už dost a večer je čekalo pokračování.
Tomáš se postavil k oknu a díval se, jak se pomalu smráká. Sněžení zesílilo, sníh padal z oblohy jako voda z mohutného vodopádu. Velké vločky se vynořovaly ze tmy, propluly obdélníkem světla vyzařujícího z okna chalupy a zase mizely v přítmí.
„Pojďte se podívat, jak krásně sněží,“ zavolal. „Bílý Štědrý večer. A zítra si to venku báječně užijeme.“
Nikdo mu neodpověděl. Jen jeho žena zavrtěla hlavou, jako kdyby chtěla říct: „Pořád se chová jako malý kluk.“

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: Alena Mornštajnová, Anna Bolavá, Michaela Klevisová, Petra Soukupová, Petra Dvořáková, Stanislav Beran, Bianca Bellová, Jakuba Katalpa, Viktorie Hanišová, Marek Epstein, Kateřina Rudčenková
Čte: Libor Hruška, Zuzana Slavíková, Jiří Ployhar a Jana Stryková
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU