RŮZNÍ AUTOŘI: RODINY A RODINKY

Rodiny a rodinky FOLDER

Ty nejdůležitější okamžiky, dobré i špatné, zažíváme se svými nejbližšími, a to samé platí pro hrdiny deseti povídek soudobých českých autorů. Ať už se zrovna v roce 1975 nacházejí v letadle mířícím do Londýna a jejich spolucestujícím je Belmondo, trnou hrůzou v raftu během triatlonového závodu Budějovická trilogie, nebo hledají uprostřed houstnoucího lijáku modrou na vrchol, protože cokoliv se zdá být lepší než strávit víkend v teple chaty ve společnosti tchána a švagra…

UKÁZKA Z KNIHY

V sobotu ráno vyrazíme kolem půl sedmé, venku drobně mrholí, ale dělám si naděje, že než dojedeme na místo, počasí se ustálí. Alespoň radar se tak tváří.
„Nakonec pojede i Tonda,“ oznámí mi Tomáš, sotva jsme za první zatáčkou. Jasně, s touhle informací radši počkal, až budu sedět v autě, jinak by hrozilo, že nepojedu. Ne že bych se s ním nesnesla, ale když se Tonda sejde s tchánem, je to tragédie. To je pořád jen „Á, naše paní psycholožka zas pronesla svůj názor…“ nebo „Paní studovaná o výchově něco ví…“ Já tohle prostě neumím brát jako legraci. Samozřejmě se to snažím nějak přejít, jak by řekl Tomáš, v rámci zachování dobrých vztahů.
„Seš naštvaná?“ zeptá se, zatímco upřeně sleduje vozovku. Kapky deště na skle houstnou a automatické pohyby stěračů se úměrně tomu zrychlují.
„Ale ne,“ odpovím, i když oba víme, že to není úplně tak pravda. Tomáš to raději dál nekomentuje. Pozoruju jeho mohutné paže na volantu, klid, s jakým sleduje silnici před sebou, a i když už má sem tam prošedivělé vousy, pořád je to hezký chlap. A od té doby, co zase začal chodit do posilovny, mu zmizelo i to rostoucí bříško.
„Mohl bys zkusit tu bobovou dráhu,“ koukne do zrcátka na Domču.
„Boží,“ zamumlá Dominik, aniž by spustil zrak z mobilu. Raději pomlčím o tom, že jakékoliv adrenalinové aktivity se mi bytostně příčí. Můžu být ráda, že Domču zajímají boby, a ne třeba marjána. Nejsem tak hloupá, abych si myslela, že ho jen tak uchráním před nástrahami okolního světa. Je mi jasné, že se jednou musí opít, možná už zkusil trávu, co já vím. Třeba ta jejich rozlučka se základkou… moc nevěřím, že to proběhlo nevinně. I když tam údajně s děckama spal i táta Domčova kamaráda.
Cesta pomalu stoupá do kopců, kroutí se jako had, chvilkami musím pootevřít okýnko, jak se mi dělá z těch zatáček zle. Po další půlhodině konečně vidíme chalupu. Musím uznat, že na tohle mají Tomovi příbuzní čich – vybrat i na víkend krásné místo. Roubenka s podsadou, odhaduji z třicátých let, ten, kdo to budoval, měl vkus. Na vyasfaltovaném plácku před domem stojí už několik aut. Mezi nimi i tchánův mercedes a Tondova oktávka. To další si nejsem jistá, je možné, že je to švagrové, ta mění auto každé dva roky.

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: Stanislav Beran, Mark Epstein, Bianca Bellová, Petra Dvořáková, Miloš Urban, Anna Bolavá, Aňa Geislerová, Anna Musilová, Alena Mornštajnová
Čte: Libor Hruška, Jiří Ployhar, Pavla Gajdošíková a Jitka Ježková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU