RŮZNÍ AUTOŘI: CO SE STANE DÁL

Audio player with visualization


Co se stane dál FOLDERHana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát.

UKÁZKA Z KNIHY

Až ve výtahu si uvědomila, že tentokrát si rolák brát neměla. A už vůbec ne tenhle z polyesteru. Než tam dojede, bude celá zpocená a pak si ještě bude muset přetahovat svetr přes hlavu i vlasy a pak zas zpátky. Jarmila rychle zkontrolovala, jestli má alespoň papírové ubrousky v kabelce, aby si mohla otřít čelo a později i podpaží. Dnes by měla být na místě včas. Je sice ranní špička, ale tramvaje přece pořád jezdí tak, jak mají. Málo platný, koleje jsou koleje, pomyslela si a podívala se na hodinky. Z náměstí Míru na Klamovku jí to pojede pěkně a pak si přestoupí na autobus. V duchu si znovu projde, jestli má sebou všechno co má mít. Občanský průkaz, kartičku pojišťovny, kapesníky a uvědomí si, jak strašně se jí tam nechce. Přitom pozoruje v protilehlém rohu zastávky mladý nezvykle disproporční pár. Ona je překvapivě o dost vyšší, takže on k ní mluví s hlavou zakloněnou, prakticky k ní vzhlíží. Něco jí intenzivně pološeptem odříkává, jako by jí recitoval nebo ji snad zaklínal – a ona se směje. Tiskne se k němu a polibky se ho snaží umlčet, ale on nepřestává mluvit a jednou rukou jí k sobě ještě pevněji přitáhne. Druhou rukou jí vklouzne pod kabát a pak i pod tričko. Nikdo jiný kromě Jarmily to nevidí, protože pouze ona stojí v takovém úhlu, který to umožňuje. A tak sleduje, jak muž té dívce pod tričkem stahuje podprsenku, rukou mačká, skoro až hněte její prsa. V tu chvíli dívka ztichne a jako by se začala na něco velice důležitého soustředit, vzdychne, ale v ten samý moment se Jarmila otáčí a s úlevou vidí, že přijíždí tramvaj. Nastupuje jako první a z hlavy nemůže dostat ten obraz. Co to jen je za podivný chvat, který chlapi používají na ženský hrudník? Jako by se snažili vytvarovat z prsou něco jiného. Nebo jako by se chystali zatroubit na ně jako na lesní roh. Některý mužský zase štípají nebo kroutí bradavkami, jako by ladily stanici rádia. A to bolí.
„Paní, nechcete si sednout?“ ozvalo se a to jí vytrhlo z myšlenek. Asi šestnáctiletá dívka nečekala na odpověď a pustila ji sednout. Jarmila jí chtěla odseknout, že nechce, že jí ještě není ani šedesát, ale tramvaj byla plná a nechtěla, aby se na ni přenesla pozornost a hlavně nechtěla vidět ty pátravý pohledy vyhodnocující, jestli skutečně vypadá na to, že má právo se urazit nebo je ta šedesátka na ní vidět. Tak se jakoby usmála a sedla si. Obraz rukou pod tričkem byl ale díky tomu pryč. Měla před sebou deset zastávek. V tramvaji bylo horko. Cítila, jak jí po zádech mezi lopatkami stékají kapky potu a spojují se do malého čůrku.

CREDITS

Text: Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková, Michaela Klevisová, Petra Dvořáková, Aňa Geislerová, Viktorie Hanišová, Markéta Pilátová, Dora Čechova, Anna Bolavá a Irena Hejdová
Čte: Taťjána Medvecká, Jitka Ježková, Marie Doležalová, Pavla Charvátová, Martina Hudečková a Jiří Ployhar
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU