RŮZNÍ AUTOŘI: VE ŠKOLE I ZA ŠKOLOU

Ve škole i za školou FOLDER

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama.

UKÁZKA Z KNIHY

Vítek si botou přisunul náhradní balonek. Cítil pod podrážkou jeho pružnou stěnu, neochotně sténající pod gumou podrážky. Seděl tu už skoro půl hodiny. A věděl, že tu bude sedět až do konce tělocviku. Byl jedenáctý a nikdo z kluků si ho nevybral do družstva. Nakonec o něj losovali. Jako o poslední pálivý bonbon. Paní učitelka už dávno rezignovala na spravedlnost, o který kázala na začátku školního roku. I tehdy Vítek seděl stranou, ale s právem po každým gólu někoho vystřídat na hřišti. Jenomže už v říjnu paní učitelka vyměnila píšťalku za mobil, se kterým trávila příjemnou hodinku zalezlá za švédskou bednou. Už ani nezvedal oči jejím směrem, když padl gól.
Když mu máma v první třídě vysvětlovala, že nosit brýle není ostuda – nakonec má je ona i táta – a být trochu při těle je v jeho věku normální, věřil jí. Věřil i tomu, že posměšky a posunky, co si hned první týden odnášel ze školy domů, jsou jen součástí nějaký mnohem větší a spravedlivější hry, kde se mění pravidla. A nemýlil se, pravidla se s dalšími ročníky vážně změnila. Z dětských posměšků se stala nefalšovaná krutost. První roky to máma chtěla řešit přes paní učitelku. Nástup před třídou. Omluvy, za kterými bylo tisíc výhrůžek. Nakonec už mámě neříkal nic. Stejně jí nezbýval čas. Teď měla Vanesku a Vaneska zase lehkou mozkovou obrnu. Bude v pořádku, říkal táta, ale Vítek vždycky zahlídl ten štiplavý pohled na mámu, co následoval.
Vítek měl vůbec pocit, že táta všechno všem jen vyčítá. Vaneska se málo snažila bojovat s obrněncem, jak říkal. Vítek si nechává všecko líbit, dokonce z kraft magy a karate, kam ho přihlásil, zdrhl hned po druhý hodině. Ale nejvíc se zlobil na mámu. Prý má špatný geny, a tak rodí jen samý imbecily. Nevěděl přesně, co to znamená, ale cítil, že to není spravedlivý. Nic v jeho životě nebylo fér. Ani to, že neměl babičku s dědou, nebylo spravedlivý. Tátovi rodiče bydleli daleko v Trenčíně a nechtěli vidět tátu ani nikoho jinýho. A ty máminy už umřeli. Jak říkal táta, nic jinýho si nezasloužili.
Florbal měl docela rád. Občas se na chodníku před domem strefoval míčkem do popelnice. Celkem mu to šlo. Věřil, že jednou si ho někdo vybere a on jim ukáže, že není jen hovno z lavičky, jak mu říkali v šatně. Dokonce se naučil podle YouTube několik efektních kliček. Uměl balonek v běhu provléknout pod koleny a z opačný strany backhandem vystřelit. Skoro vždycky se trefil do víka otevřený popelnice. Jenže jeho si nikdy nikdo nevybere. Přitlačil na podrážku. Ucítil, jak se plastový balonek pod jeho botou bortí a propadá. Zároveň při tom pohybu vnímal podivnou radost v srdci. Jak rád by takhle šlápl i na všechno ostatní.

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: Lidmila Kábrtová, Marek Epstein, Kateřina Rudčenková, Petra Dvořáková, Alena Mornštajnová, Viktorie Hanišová, Anna Bolavá, Jakuba Katalpa, Stanislav Beran
Čte: Libor Hruška, Jiří Ployhar, Pavla Gajdošíková a Jitka Ježková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU