RŮZNÍ AUTOŘI: I MINUTA BEZ TEBE JE DLOUHÁ

Audio player with visualization


I minuta bez tebe je dlouhá FOLDERHonza miluje Aničku, Anička chce Tondu, Augustinu okouzlil číšník Vladimír. Pro Dana je středobodem života Blanka. Nalezený kufřík s penězi odhalí pravdu o lásce mezi Davidem a Dominikou a skialpinistický výlet do slovenských hor prověří vztah mezi Rejko a jejím mužem. Malířka Viola svého milence používá jako model ke skicování… Jiné ženě zas po mrtvém nevěrném manželovi zůstal jen tukan v kleci. A jak se vlastně babička seznámila s dědečkem, jehož v rodině nikdy nikdo neviděl? Deset známých autorek a autorů napsalo povídky na nevyčerpatelné téma milostných vztahů a zastihuje své hrdiny v různých stadiích lásky, od nejistých prvních krůčků a seznamování přes milenecká vzplanutí, zásnuby, zápasy o vztah až po kouzlo i úskalí trvalých vztahů. Zachytili čas před láskou, v jejím průběhu i po jejím konci a ukazují nám, jak nekonečně se vleče čas bez milované bytosti, ať je to manžel, přítelkyně, spolužák nebo exotický pták.

UKÁZKA Z KNIHY

To dopoledne se táhlo jak věčnost. Od rána jsem neudělal vůbec nic, pokud tedy nepočítám těch několik telefonátů, dva e-maily a prohození pár slov o tom novém projektu se šéfem. Pokaždé ale když jsem zasedl před monitor, písmenka a číslice kódu mi začaly beznadějně poskakovat před očima a svým uspořádáním donekonečna vykreslovaly Blančinu tvář. Mobil jsem kontroloval co minutu, displej ale zel beznadějnou prázdnotou. Po desáté jsem už nevydržel, několikrát vytočil Blančino telefonní číslo a nechal ho donekonečna vyzvánět.
„Dane? Zajdeme na oběd? Koukal jsem, že mají bramborový knedlíky se špekem…“ zaťukal mi na rameno Igor a tím svým obrovským nosem mě div neklovl do ramene. Nejlepší kamarád z naší party. Tedy do chvíle, než můj život zkřížila Blanka. Ne že bych se někdy před tím nezamiloval. Ne že bych neměl pár okouzlujících holek, měl… A všechny byly fajn. Nezáleželo na tom, jestli to byly brunety nebo blondýny, jestli jim bylo osmnáct nebo sedmadvacet, jestli byly štíhlé jak gazely nebo měly plné tvary, to jediné, na čem mi záleželo a co je všechny pojilo, byla světlounká, téměř bílá pleť. Kůže, která si zachovávala bledost za všech okolností. Jenže ani jedna z nich se nevyrovnala Blance. Odstín její kůže jako by patřil do úplně jiného, zcela neznámého barevného spektra. Obličej se zdál potažený tenkou alabastrovou fólií, místy to vypadalo, že je tenká jak jemňoučký hedvábný papír, který se roztrhne, jen o něj člověk neopatrně zavadí.
„Jo, na oběd… jasně… můžeme,“ vzpamatoval jsem se a ťukl klávesovou zkratku, abych uložil kousek kódu, který jsem za celé dopoledne dokázal napsat.
Na obloze se stále držely nízké mraky a slunce za nimi jako by se opatrně rozhodovalo, jaký že vlastně dneska bude den. Cestou do restaurace, která ležela za rohem, jsem ještě pro jistotu dvakrát stiskl Blančino telefonní číslo a nechal přístroj zvonit do zblbnutí. Samozřejmě marně.

CREDITS

Text: Petra Dvořáková, Irena Hejdová, Michaela Klevisová, Alena Mornštajnová, Bianca Bellová, Marek Epstein, Josef Moník
Čte: Martin Preiss, Libor Hruška, Jana Stryková, Filip Jančík a Martina Hudečková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU