MÁ MĚ RÁDA, NEMÁ MĚ RÁDA (RŮZNÍ AUTOŘI)

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Devět současných českých prozaiků a devět povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh. Ať už končí štěstím, neštěstím, manželstvím, kytičkou, nebo hubičkou…

UKÁZKA Z KNIHY

Richard seděl a tumpachově koukal na obrazovku před sebou. Ne, že by nechápal, na co se dívá – díval se na fotografii své manželky starou nejméně deset let, kterou on sám vyfotil na dovolené v Portugalsku. Fotografii, o které prohlásil, že na ní Jitka vypadá fakt jako kočka. Nebo možná ne jako kočka, ale prostě dobře.
„Je to ona, ne?“
Richard se otočil na svého kolegu Jáchyma, který seděl na bobku vedle jeho pracovní židle, aby nebylo vidět, že postává u cizího pracovního stolu.
„Vždyť jsem ti to říkal!“ prohlásil vítězoslavně Jáchym, když Richard neodpověděl.
Problémem nebyla fotografie, i když byla dost odvážná. Jitka si schválně rozepnula o dva knoflíky na košili víc a pokusila se na pozadí západu slunce o výraz jakéhosi nejasného sexappealu. Richard si dokonce vzpomněl, že mu to v tu chvíli připadalo docela roztomilé. Ale když pak snímek doma zvětšil, přišlo mu to… nepatřičné? Proč by se měla na fotce takhle tvářit, když se tak normálně skoro nikdy netváří? Proč by se měla dospělá, vdaná, spokojená ženská snažit divně špulit rty? On přece ví, jakou má pusu. Že ji normálně má prostě… normální.
Richardovi běžely hlavou nejrůznější myšlenky, skoro jako by nechtěl uvěřit tomu, na co se díval. Fotografie jeho ženy visela na stránkách internetové seznamky najdisvujosud.cz. Místo jména měla Jitka pod svou fotografií napsáno Bella143. Bella se jmenoval jejich jezevčík. A nebyla to ani fena. Byl to starý, smradlavý pes, kterému poslední dva roky museli dvakrát do roka nechat vymačkávat žlázky… Richarda zcela absurdně napadlo, jak by asi působilo, kdyby místo Jitčiny fotografie byla v seznamce fotka Bellova smradlavého zadku. Vzápětí mu došlo, že asi pomalu začíná šílet, a rozhodně se otočil na Jáchyma.
„Tohle není Jitka!“ prohlásil co možná nejpevnějším hlasem. „Má úplně jinou pusu. A vlasy. A takovouhle košili podle mě ani nemá. Víš, jaká by to byla náhoda, že ze všech ženskejch, který se chtěj v Čechách seznámit, narazíš zrovna na moji ženu?“
„Zase taková náhoda by to nebyla. Tahle seznamka je strašně chytrá a přednostně nabízí lidi, který jsou ti nejblíž. Jako GEOGRAFICKY nejblíž.“ Jáchym klikl na cosi v rohu a před Richardem se rozvinula mapa. Uprostřed byla modrá ikonka – TygrTygr (zřejmě Jáchym) – a kolem ní pulzující zarudlý kruh, v němž na různých místech mapy problikávala barevná srdíčka. Jedno srdíčko, které bylo zvětšené, neslo název Bella143. A bylo hned vedle TygraTygra Jáchyma.
„Tady si nastavíš rádius, ve kterým chceš hledat… Já si to dám vždycky radši spíš blíž, abych, když si pak dáme rande, nemusel jezdit někam do Kotěhůlek…“
„A ty jsi týhletý… Belle143… psal?!“
Jáchym se na Richarda podívá skoro zhrzeně.
„Co si jako o mně myslíš? Že jsem úchyl?!“
Richard jen polkl. „Tak… já to tady musím ještě dodělat. Ale máš pravdu, je jí podobná, to jako je. Ale Jitka to určitě není.“
Richard kliknutím myši zavřel okno seznamky a vycenil na Jáchyma zuby ve výrazu, který považoval za lehkomyslný úsměv.
Jáchym se zklamaně vztyčil nad stěny kóje, které je oddělovaly od zbytku oddělení. A aby působil zaměstnaně, důležitě prohlásil: „Tak díky za ty faktury, hned na to skočím.“

CREDITS

Text: Alena Mornštajnová, Michal Viewegh, Petra Dvořáková, Jaroslav Rudiš, Alice Nellis, Ańa Geislerová, Bianca Bellová, Anna Bolavá, Irena Hejdová, Boris Dočekal
Čte: Martina Hudečková, Jitka Ježková, Jiří Ployhar, Jan Maxián a Libor Hruška
Hudba: Adam Koller
Zvuk: Adam Koller
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU