RŮZNÍ AUTOŘI: TOMU ŘÍKÁM PŘEKVAPENÍ


Je zavražděná žena opravdu mrtvá? Je vaše sousedka tak šťastná, jak vypadá? A co lékař – je tím, za koho se vydává? Splní vám děti vaše sny? Kdo je ta cizí osoba v obýváku? Jaké tajemství skrývá vytoužený muž? A může vás dřív zabít nastávající tchyně, nebo bývalá milenka? Renomovaní autoři a autorky napsali o tématu překvapivých životních situací, nečekaných odhalení a osudových zvratů jedenáct povídek, jejichž hrdinové dostávají na zmíněné i další otázky často šokující odpovědi.

UKÁZKA Z KNIHY

Jarmila ztěžka (protože pořád jenom sedí, takže je z toho pak zatuhlá) vstane ze židle a jde si udělat druhou kávu, protože prostě už neví, co by udělala jiného. Už se nasnídala, nádobí po sobě umyla, kávu si udělala a vyluštila dvě křížovky (pořád jí to kupujou, má jich tady celý štos, přitom ji to nijak zvlášť nebaví, všechny jsou na jedno brdo). Poskládala včerejší usušené prádlo a zalila květiny. Brzo chcípnou, zalívá je moc často, zbytečně.
Dozdobila dort, který včera upekla. Udělala dva tácy chlebíčků. Uklidila po sobě. Na oběd je ještě brzo, venku prší a stejně, kam by tady šla, skoro nic už neujde, má si sednout na lavičku mezi paneláky?
Než se voda v konvici uvaří, jenom stojí u linky a kouká z okna, nějaké matky s dětmi na pískovišti, někdo se psem, zaparkovaná auta, těch pár ubohých městských stromů, tak neuspokojivý pohled, jak si mohli myslet, že si na tohle zvykne? Jak si po těch letech, kdy se z každého okna podívala a viděla stromy, květiny, z kuchyně vzadu a z pokoje i srny, měla zvyknout na tohle? Co si mysleli?
„Maminko, už to nejde. Už loni to bylo neúnosný.“
To tedy Jarmila neví, co na tom bylo neúnosného, asi Kamila myslí to, že za ní jezdili každou středu a pak v neděli a vozili jí jídlo, jako kdyby je o to prosila. „Ne, mami, neprosila, ale nemůžeš jíst pořád jenom chleba s máslem a vločky s mlíkem.“
Jo, a proč by nemohla? Proč by si konečně, po těch všech letech nemohla jíst to, co chce, po těch letech, kdy pro každýho musela vařit, už by prostě nevařila a jedla si chleba? Chleba vydrží, stačí jí bochník na týden, a kdyby nechtěli jezdit moc často, mohla si ho dát na mrazák, tak co.
„Ale mami, o to nejde, že nedojdeš do vesnice na nákup, my ti klidně nakoupíme, co tady budeš dělat, až nasněží?“
Honza dělá, jako kdyby bylo počasí jako před třiceti lety, jo, to v jejich domě kolikrát zapadli sněhem, a byly týdny, kdy prostě nemohli nikam, ale proboha, loni sněžilo asi pětkrát a sníh se udržel jednou dva týdny v kuse a bylo ho tak málo, že s holí pohodlně zvládla nakrmit ptáky a nikam jinam chodit nemusí.
„Ale mohla jsi uklouznout a spadnout, zlomit si nohu, mami, ty to nechápeš???“

CREDITS

Text: Anna Musilová, Petra Dvořáková, Miloš Urban, Michaela Klevisová, Viktorie Hanišová, Alena Mornštajnová, Petra Soukupová
Čte: Libor Hruška, Jitka Ježková, Mirka Součková, Nina Horáková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Vladimír Srb
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU