RŮZNÍ AUTOŘI: TENKRÁT O VÁNOCÍCH
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích?
UKÁZKA Z KNIHY
Jiří vypne motor auta, ale zůstane sedět. Poslouchá, jak auto po jízdě oddechuje. Nejraději by znovu nastartoval a okamžitě odjel. Ale už to matce slíbil, přestože nemá dnes děti, je poslední adventní neděle, přece nebude sedět doma sám. On by ale neseděl doma, domluvil by se s Lukášem a vyjeli by do Bedřichova a zaběhli si třicet kilometrů, cítil by se dobře, na rozdíl od toho, jak se bude cítit, když stráví odpoledne s rodiči a bude poslouchat ty jejich věčný řeči o tom, jak špatně si v životě vede, jak by si měl někoho najít, jak moc pracuje, jak moc sportuje, moc děti nutí do sportu, je na ně moc přísný, nebo je na ně málo přísný, málo je nutí do sportu… Vlastně cokoliv, co Jiří udělá, je špatně, rozvod je špatně, ale Karla byla taky špatně, nic jim nebude nikdy dost dobrý, to už Jiří dávno ví, a proto za nimi jezdí tak málo, ale teď se tomu prostě nedokázal vyhnout, asi ta lítost, Vánoce, rodina, na Štědrý den bude sám, několik přátel ho zvalo k sobě, ne, Jiří si půjde zaběhat a pak si pustí film. Rodičům řekl, že bude u Dufků, jinak by musel k nim.
„Přijedeš teda aspoň v neděli, vůbec jsi tu o adventu nebyl.“
„Moc se mi to nehodí.“
„Já tě znám, napadl sníh, chceš jet na běžky,“ řekla matka, „ale je moc zima, ještě bys nastydl. Co mám uvařit? Dáme si oběd společně – jako rodina?“
Ano, on, pětačtyřicetiletý, děti jednu středu v týdnu a jeden víkend za čtrnáct dní, rodiče jednou za měsíc, lépe za dva. Rodina.
„Mami, mně je to jedno, udělej něco, s čím nemáš moc práce.“
„Tak svíčkovou?“
„Třeba. Není to moc pracný?“
„Ale ani ne. A navíc, já to dělám ráda.“
„Kvůli mně nemusíš dělat nic složitýho, mně je to jedno.“
„Já vím, ty se odbydeš nějakou bagetou na benzince. Ne, pěkně přijeď na pořádnej oběd. Pak udělám vánočku a odvezeš si ji čerstvou.“
Ježiš, mámina vánočka, zaúpí v duchu Jiří.
„Já bych ji koupil, mami.“
„No to mi ani neříkej.“
„Tak aspoň by ses s tím nemusela dělat,“ řekne Jiří, ví, že zbytečně.
CREDITS
Text: Petra Soukupová, Alena Mornštajnová, Petra Dvořáková, Alice Nellis, Anna Bolavá, Marek Epstein, Petr Stančík, Ondřej Neff, Irena Hejdová
Čte: Martina Hudečková a Libor Hruška
Hudba: Adam Koller
Zvuk: Filip Slavík
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- Různí autoři: Co se stane dál
- Různí autoři: Dnes ještě ne
- Různí autoři: Hodně štěstí zdraví
- Různí autoři: I minuta bez tebe je dlouhá
- Různí autoři: Jedeme na dovolenou
- Různí autoři: Jestli vůbec někdy
- Různí autoři: Má mě ráda, nemá mě ráda
- Různí autoři: O lidech a psech
- Různí autoři: Osiřelo dítě
- Různí autoři: Po stopách zločinů
- Různí autoři: Povídky o ženách
- Různí autoři: Povídky, které pomáhají
- Různí autoři: Rodinné povídky
- Různí autoři: Rodiny a rodinky
- Různí autoři: Soukromá tajemství
- Různí autoři: Tenkrát o Vánocích
- Různí autoři: Tomu říkám překvapení
- Různí autoři: Už teď mi chybíš
- Různí autoři: Útěky někam jinam
- Různí autoři: V bílém plášti
- Různí autoři: Ve škole i za školou
- Různí autoři: Veselé Vánoce, Terezko
- Různí autoři: Všechny za jednu
- Různí autoři: Za pět minut zvoní
- Různí autoři: Zamilované povídky