RŮZNÍ AUTOŘI: POVÍDKY, KTERÉ POMÁHAJÍ

UKÁZKA Z KNIHY
„Pane magistře, už je tady. Mám ho posadit rovnou do jednačky?“
„Ano, Michalo, hned tam jdu.“
Advokát Tomáš Krása dopil v jedenáct dopoledne svoji čtvrtou kávu. Byl na nového klienta docela zvědavý. Když mu pan Lužný zavolal a spustil na něj, že se stala nespravedlnost, že policie nefunguje, ale víc mu do telefonu říct nemůže, že prý jen osobně, chtěl ho Tomáš nejdřív odmítnout. Po dvaceti letech v advokacii byl už alergický na takovéhle začátky rozhovorů s novými klienty. „Nic nefunguje, všude vládne nespravedlnost a my jdeme za vámi, že to napravíte.“ Leckdy se totiž v takových případech ukázalo, že dotyčný jen nedůsledně či ledabyle hájil svá práva a šel za Tomášem až tehdy, když už prostě bylo pozdě. Anebo, a to častěji, měl takový klient jen dost zkreslené představy, co jsou a nejsou jeho práva. Úvodní advokátní schůzka pak zahrnovala jen vysvětlování klientovi, že v právu není a ani on coby bývalý zákonodárce na tom nic nezmění.
Ale když už se chystal panu Lužnému sdělit, že na jeho případ nebude mít čas, přidal Lužný informaci, která Tomášův názor změnila. Pachatelem jeho bezpráví měl být poslanec Vrátný. Tomáš Vrátného znal ještě ze svého působení v Senátu. Byl to navenek elegantní politik, vždy s úsměvem na tváři a připravený pracovat pro dobro lidí do roztrhání těla. V soukromí to však byl arogantní člověk, bez jakékoli morálky. A právě tenhle rozpor mezi tím, jak se politici prezentovali navenek, a tím, jaké je on osobně znal, Tomáše po odchodu z aktivní politiky trápil hodně. I proto panu Lužnému nakonec schůzku nabídnul.
„Tak co vás trápí a jak vám s tím mohu pomoci?“ začal Tomáš hovor s klientem jako vždycky.
Lužný mlčel asi dvacet vteřin a koukal do podlahy. Pak se hluboce nadechl a spustil. „Poslanec Vrátný mi znásilnil dceru. Policie to odmítla řešit. Vrátný mi vyhrožuje, abych to už nechal být, a dcera se mi léčí u psychiatra.“
Teď pro změnu chvíli mlčel Tomáš. Čekal spor o peníze nebo o pomluvu. Ale tohle rozhodně ne. „Můžete mi říct trochu víc o tom, co přesně se vaší dceři stalo?“
„Zas tolik toho nevím. Dcera o tom se mnou moc nemluví. Svěřila se hlavně manželce. Já jen vím, že prostě se s ním potkala a že ji měl znásilnit. Řekla všechno manželce a šli spolu na policii. Ta nám ale asi po měsíci napsala, že o žádné znásilnění nešlo, že si dcera všechno vymyslela. Tady mám od ní ten dopis.“ Lužný podal Tomášovi policejní zprávu. Stálo v ní, že policie vyhodnotila podané oznámení jeho dcery tak, že se nejedná o podezření ze žádného trestného činu a věc tedy ukládá ad acta. Více to rozhodnutí odůvodněno nebylo.
CREDITS
Text: Sára Saudková, Markéta Lukášková, Michal Viewegh, Jana Pavloušková, Iva Pekárková, Petra Soukupová, Kuba Ryba, Simona Michálková, Miloš Čermák, Markéta Rejzková, Václav Láska, Barbara Nesvadbová a Michaela Klevisová
Čte: Jiří Ployhar, Vasil Fridrich, Martina Hudečková, Jitka Ježková, Lucie Pernetová a Barbara Nesvadbová
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- Různí autoři: Co se stane dál
- Různí autoři: Dnes ještě ne
- Různí autoři: Hodně štěstí zdraví
- Různí autoři: I minuta bez tebe je dlouhá
- Různí autoři: Jedeme na dovolenou
- Různí autoři: Jestli vůbec někdy
- Různí autoři: Má mě ráda, nemá mě ráda
- Různí autoři: O lidech a psech
- Různí autoři: Osiřelo dítě
- Různí autoři: Po stopách zločinů
- Různí autoři: Povídky o ženách
- Různí autoři: Povídky, které pomáhají
- Různí autoři: Rodinné povídky
- Různí autoři: Rodiny a rodinky
- Různí autoři: Soukromá tajemství
- Různí autoři: Tenkrát o Vánocích
- Různí autoři: Tomu říkám překvapení
- Různí autoři: Už teď mi chybíš
- Různí autoři: Útěky někam jinam
- Různí autoři: V bílém plášti
- Různí autoři: Ve škole i za školou
- Různí autoři: Veselé Vánoce, Terezko
- Různí autoři: Všechny za jednu
- Různí autoři: Za pět minut zvoní
- Různí autoři: Zamilované povídky