JINDRA, JAROMÍR: LUCEMBURSKÁ SÁGA 2 – VÁLKA KRÁLOVEN
Historický román nás zavádí do doby tzv. války královen – Elišky Přemyslovny a její nevlastní matky Rejčky Polské. Jako každý boj, tak i tento se vede všemi dostupnými prostředky včetně intrik, jedu či zrady. Nepřehledné situace využívá české panstvo ke vzpouře proti králi Janovi z Lucemburku; ten však v rozhodující chvíli opouští nejen Elišku, ale i svou zemi, kterou zanechává napospas hrabivosti místní šlechty. Po bok královny se tak staví zbrojnoš Matouš Rozoumek, který nejenže zachrání život malého kralevice Václava, ale vyvede Elišku z mnohých nebezpečných situací. Sám se však musí postarat o svou snoubenku, kterou při přepadu jeho rodné vesnice unesli neznámí nájezdníci…
UKÁZKA Z KNIHY
Bylo jí sedmnáct, když se stala matkou dcery Anežky, avšak jen o několik dnů později Václav II. nečekaně zemřel. Ocitla se v obtížné situaci královny-vdovy. Nový panovník, nevlastní syn Václav III., jí život rozhodně neusnadňoval. Osud však měl pro Rejčku připravené další překvapení: Václav byl po jednoroční vládě zavražděn a rázem se tak uvolnily hned tři evropské trůny. Protože její nevlastní syn byl posledním mužským zástupcem přímé linie Přemyslova rodu, o Čechy se rozhořel boj, který rozhodl ve vlastní prospěch Habsburk; jako císař prohlásil zemi za odumřelé léno, které tak připadlo říši a on Čechy přidělil svému synovi Rudolfovi. Pro jistotu mu ještě zajistil zdání legitimity tím, že přiměl Rejčku, aby se za jeho syna provdala. Přijala – a ještě dnes si musí v duchu přiznat, že tak učinila ráda. Rudolf byl štíhlý, odvážný a v hovoru vtipný, Rejčce imponoval a ona se díky spojení s ním znovu stala plnoprávnou královnou.
Zůstala jí pouhých devět měsíců… Tehdy Rudolf Habsburský zemřel ve věku pouhých šestadvaceti let ve vojenském ležení při obléhání Horažďovic na úplavici.
„Stále ještě jsi královna,“ zašeptal do jejích vlasů Jindřich z Lipé, „a i kdyby tě Lucemburk za ni někdy přestal uznávat, pamatuj, že mojí královnou zůstaneš už navždy.“
Miloval ji. Neskutečně. Jediné, co jí nemohl dát, bylo své jméno. To kdysi z převeliké lásky svého mládí věnoval Scholastice z Kamence; jenže ta je v péči řádových sester a on už řadu let – Bože odpusť! – čeká jen na chvíli, kdy se její duše odpoutá od nemocí zmučeného těla. Není si už tak jistý, zda Scholastice přeje smrt jen pro ni samotnou, nebo zda už víc myslím sám na sebe…
Rejčka se jemně vymanila z Jindřichova objetí a usedla na sedátko upravené v okenním výklenku. Se zalíbením sledoval její vláčný krok, aby se vzápětí vydal v jejích stopách a usedl naproti ní. Sluneční paprsek končícího léta prozářil královně-vdově dlouhé světlé vlasy, splývající po ramenech v měkkých vlnách.
„Jindřichu, ty přece víš, že nemohu, že nechci zůstat jen tady, v Hradci. Všechno tu na mě padá, cítím se tu jako ve vězení. Praha, to je to místo, kde jsem volnější než pták…“
CREDITS
Text: Jaromír Jindra
Čte: Radek Valenta
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Filip Slavík
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 1 – Sny umírají s králi
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 2 – Válka královen
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 3 – Jed pro kralevice
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 4 – Boj slepého krále
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 5 – Karel IV. a koruna římských králů
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 6 – Stíny minulosti
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 7 – Vzpoura vévodů
- Jindra, Jaromír: Spiklenci z lásky
- Jindra, Jaromír: Vzpomínky budějovického kata 1 – Případ šíleného tambora
- Jindra, Jaromír: Vzpomínky budějovického kata 2 – Případ zákeřného vyděrače
- Jindra, Jaromír: Vzpomínky budějovického kata 3 – Případ mrtvé novicky