JINDRA, JAROMÍR: LUCEMBURSKÁ SÁGA 3 – JED PRO KRALEVICE
Audio player with visualization
Dvanáct mužů z blízkosti kralevice Karla zemřelo na hostině pořádané v augustiniánském klášteře v italské Padově. Kdo a proč se pokusil odstranit prvorozeného syna českého krále? Měla zamýšlená vražda něco společného se snahou Jana Lucemburského vytvořit signorii pod zástavou českého lva? Dobrodružné tažení po severoitalských městech končí nezdarem a Karel po jedenácti letech přijíždí do vydrancovaných Čech. Setkává se zde také s Matoušem Rozoumkem (známe ho už z románu Válka královen), který po smrti Elišky Přemyslovny znovu našel svou starou lásku Hedviku a odvádí si ji na hrádek Vildštejn. Stíny minulosti však této dvojici nedopřejí, aby žila v klidu; kdosi způsobí smrt snoubenky Hedvičina syna Josífka a unese maličkého Carla…
UKÁZKA Z KNIHY
Třebaže se blížilo poledne, nad krajinou se stále ještě válela v hustých chuchvalcích mlha. Svět se potápěl do neskutečna a také zvuky koňských kopyt dostávaly zvláštní zabarvení.
Jezdec několikrát zabušil na bránu cmuntského hradu. Věděl, že nebýt mlhy, byla by jistě dokořán; byl čas míru a kam až lidská paměť sahala, ani od sousedního panstva nehrozilo žádné nebezpečí, ale za panujícího nečasu bylo obezřetné, když brána zůstala uzavřena.
„Kdo tam?“ ozval se čísi hlas, na který jezdec odpověděl: „Rytíř z Vildštejna. Přijel jsem navštívit paní Hedviku von Silbernberg.“
Za branou nastal pohyb následovaný zvukem odsouvané závory a pomalu se otevírajících těžkých dubových vrat. Konečně se v nich objevil prostor akorát pro koně a návštěvník vjel do hradu. Zdálo se, že tady je mlhy méně než venku, a když jezdec shlédl ze sedla dolů, mohl docela dobře rozeznat dva zbrojnoše sloužící u brány.
Vzpomněl si na časy, kdy tady takhle stával sám a pozorně si prohlížel každého, kdo přijížděl za panem Siegfriedem z Lichtensteinu. Kolikpak je to vlastně let? Šest? Nebo možná osm? Čas tak strašlivě letí, že se ani nenaděješ a přibude ti nová vráska… Také jeho čelo, jež bylo v čase služby na cmuntském hradě hladké, dnes zdobí několik předčasně vyhloubených rýh, svědectví strázní i starostí, jež mezitím musel překonat. Tenkrát by se rád optal na účel návštěvy, když ne každého, kdo projížděl branou, tak alespoň toho, kdo se mu zdál být něčím podezřelý, ale musel mlčet. Teď se sklonil o něco níž, takřka k hlavě stojícího zbrojnoše, a potměšile se otázal:
„To se ani nezeptáš, co jí chci?“
Muž ve zbroji přešlápl, zatvářil se přitom doslova jako debil; úplně ho zmátlo, že mu pán na koni položil nějakou otázku, ale nejspíš to žádný debil nebyl, když se docela rychle dokázal rozhoupat k odpovědi: „To není mojí povinností…“ Ustoupil o krok a současně si pozorně prohlížel pána, který se chová tak zvláštně. Okamžik zaváhal, zda udělal dobře, když ho do hradu vůbec pustil.
CREDITS
Text: Jaromír Jindra
Čte: Radek Valenta
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Filip Slavík
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 1 – Sny umírají s králi
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 2 – Válka královen
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 3 – Jed pro kralevice
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 4 – Boj slepého krále
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 5 – Karel IV. a koruna římských králů
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 6 – Stíny minulosti
- Jindra, Jaromír: Lucemburská sága 7 – Vzpoura vévodů
- Jindra, Jaromír: Spiklenci z lásky
- Jindra, Jaromír: Vzpomínky budějovického kata 1 – Případ šíleného tambora
- Jindra, Jaromír: Vzpomínky budějovického kata 2 – Případ zákeřného vyděrače