JINDRA, JAROMÍR: LUCEMBURSKÁ SÁGA 1 – SNY UMÍRAJÍ S KRÁLI

Audio player with visualization


Sny umírají s králi FOLDERHistorický román odehrávající se v první polovině 14. století, v neklidných dobách Českého království po vraždě Václava III. Kdo zavraždil posledního přemyslovského krále? Jaké k tomu měl důvody? Tak se ptá Jan Lucemburský, když se setká s domnělým útočníkem Konrádem z Botenštejna na jeho tvrzi v německém Mulhově. Nevědomky tak rozehrává dramatický boj o budoucí podobu českého státu. V něm prohrává nejen on, ale také královna Eliška; jednou z obětí mocenských intrik se totiž stává rytíř Čeněk z Libořez…

UKÁZKA Z KNIHY

Eliška prudce vstala, rychlými kroky začala přecházet po malé prostoře sakristie a slyšela sama sebe, jak říká: „Že se vdám? Odpusť, ale můj sňatek přece nemůže nic změnit. Že by můj švagr opustil Čechy a vzdal se královského titulu jen proto, že já, druhorozená dcera českého krále Václava, toho jména druhého, přestanu být svobodná? Jestli si snad tohle myslíš, pak ho neznáš. Co jednou uchopil do svých rukou, to si z nich nenechá nikým vyrvat. Vím stejně dobře jako on, že být králem je něco, zač stojí bojovat!“
Konrád věděl, že tato chvíle může rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu plánu, který už několik měsíců tajně připravoval spolu se sedleckým opatem Heidenreichem; oba představitelé velkých cisterciáckých klášterů se shodli v tom, že odstranit Jindřicha Korutanského je možné jenom tak, podaří-li se jim provdat mladší Přemyslovnu za někoho z nejbližšího okruhu římského krále Jindřicha Lucemburského. Jimi připravovaný dynastický sňatek měl ale ještě jeden tajný cíl, o němž raději nehovořili ani sami mezi sebou… Odvážný plán cisterciáků však může ztroskotat, pokud Eliška odmítne. Slova Přemyslovny ponechávala Konrádovi naději. Dokonce měl pocit, že v jejích posledních slovech postřehl tajenou touhu po moci, na kterou vsadil. Úlevně si oddechl. Znal vznětlivou povahu mladé Přemyslovny, a proto teď udělal uklidňující gesto, kterým jako by říkal: Vyslechni mne až do konce a teprve pak vyslov své námitky, pokud ještě nějaké zůstanou… Eliška tohle opatovo gesto pochopila a zase usedla na své místo.
„Ty i já dobře víme, že Korutanec se trůnu nevzdá dobrovolně. Tvůj budoucí muž musí mít takovou autoritu a moc, aby ho české královské koruny zbavil! Je proto třeba řádně a s rozvahou zvolit, kdo by měl být tvým mužem a spolu s tebou pak vládnout zemi.“ S potěšením zaznamenal v Eliščiných očích napjatou pozornost. Na okamžik se odmlčel, aby pak ztišeným hlasem, který neměl nechat princeznu na pochybách o tom, že jí svěřuje tajemství, řekl: „Není to pouze můj názor, ale prohovořil jsem ho již s několika předními duchovními i šlechtici. Je mezi nimi i pan Oldřich z Paběnic, kterého si jistě pamatuješ jako člena přísežné rady tvého otce…“
„Takže jste rozhodovali o mně, aniž byste chtěli znát můj názor? Mluvíte o mém budoucím sňatku jako nějací handlíři! Za jakou cenu mne nabízíte? Nakonec ještě budete rádi, že jste mne vůbec prodali?!“ nesnažila se skrýt své rozhořčení. Necítila se zaskočena tím, že jednají o jejím sňatku, ale vadilo jí, že ona je poslední, koho s tímto plánem seznamují; přitom by právě ona měla být do všeho zasvěcena první!

CREDITS

Text: Jaromír Jindra
Čte: Radek Valenta
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU