JINDRA, JAROMÍR: VZPOMÍNKY BUDĚJOVICKÉHO KATA 3 – PŘÍPAD MRTVÉ NOVICKY

Zlo, jež vyvolal na svět vyděrač Johannes, působí i po jeho kruté smrti na popravišti a obzvlášť citelně postihne rodinu rukavičkáře Jana Matouše Plodera, budějovického radního. V krumlovském klášteře klarisek, kam dočasně ukryl svou jedinou dceru, došlo k sérii záhadných úmrtí novicek. Jde o podivnou epidemii sebevražd vzbuzených náboženským fanatismem, nebo se za smrtí mladých dívek skrývá čísi černá duše? Vytoužená změna v dosavadním životě čeká bývalého mistra popravčího Pavla, osud však přichystal těžké chvíle pro kata Franciho, který málem přišel o svou milovanou ženu Klárku…

UKÁZKA Z KNIHY

„Začnu asi hodně zeširoka, ale nejde jinak, abyste pochopily, proč jsem se potřeboval podívat Bětce na záda.“ Jen to řekl, čtverácky se zasmál a mrkl na děvče, jež sedělo tiše, ale tvářilo se velice zmateně.
„Dneska jsme vyslechli písaře Johannese,“ pokračoval zdánlivě bez souvislosti s tím, čeho byly ženy před chvílí svědky. „Přiznal toho na sebe hodně. Tolik, že jedna poprava je pro něj málo, věřte mi. Jenže ani náš kat nedokáže nikoho zbavit života víc než jednou – a to je pro Johannese veliké štěstí! Potvrdilo se, že to byl on, kdo rozšiřoval vyděračské dopisy, a ten, který spolu s lebkou dopravil do našeho domu, byl první z nich. Aby se zbavil podezření, zabil konšela Dienstmanna. Jenže ani to není všechno.“ Kudrna udělal krátkou pauzu, to aby zvýšil napětí a pozornost obou žen.
„I tak je toho dost,“ poznamenala Eleonora.
„Jeho nejtěžším proviněním, alespoň v mých očích, je to, že se Johannes projevil jako lhář a podvodník.“
„Největším zločinem je ale vražda,“ mínila jeho žena. Florián souhlasně přikývl.
„V tom s tebou samozřejmě souhlasím, ale jsou zločiny, které ani krev nesmyje. Johannes zatajoval mnohá fakta z výslechů zločinců a nestyděl se přijímat cosi jako výkupné od jejich kumpánů. Za nakradené stříbro, které se přesunulo do jeho měšce, se jméno mnohých zlosynů záhadně ztratilo ze soudních zápisů, které pořizoval. Udělal tak i v případě smrti mé první ženy. Odpusť, Eleonoro, že ti to připomínám, vím přece, jak těžce neseš, že před tebou žila v tomto domě jiná žena, ale smiř se už jednou s tím, že jsem měl vlastní život dlouho předtím, než jsem poznal tebe.“
Nemohl mu uniknout změněný výraz Eleonořiny tváře; nemračila se, ale objevil se na ní smutek a v koutku očí se zaleskly slzy. Ač jí několikrát opakoval, že pro něho není druhá, ona pořád cítí neviditelnou přítomnost Floriánovy první ženy Kateřiny.
„Johannes věděl, celá ta dlouhá léta věděl, jaký osud potkal malou Filomenu.“

CREDITS

Text: Jaromír Jindra
Čte: Vasil Fridrich a Martin Stránský
Zvuk:
Hudba: Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Případ mrtvé novicky (download, luxor.cz)
  • Koupit audioknihu Případ mrtvé novicky (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Případ mrtvé novicky (download, audioteka.com)