JINDRA, JAROMÍR: LUCEMBURSKÁ SÁGA 5 – KAREL IV. A KORUNA ŘÍMSKÝCH KRÁLŮ


Karel IV. a koruna římských králů FOLDERKarel Lucemburský se jako nový panovník navrací z vítězného tažení proti Ludvíku IV. Bavorovi, kterým si upevnil postavení římsko-německého krále. Přichází do vydrancovaných Čech, kde mu patří snad jen ta koruna, kterou se – až bude dokončena – chystá dát korunovat za krále. Přesto je rozhodnut navrátit přemyslovsko-lucemburskému dědictví bývalou slávu a vytvořit z něho uznávané centrum příští Evropy. Zůstane jen u jeho představ nebo je promění ve skutek? Postaví se Karlovi po bok Matouš Rozoumek, který kdysi sloužil Elišce Přemyslovně? Jak bude reagovat šlechta, která si zvykla sama rozhodovat v zemi opuštěné Janem Lucemburským? A jak reagují němečtí kurfiřti, kterým se nelíbí volba Lucemburka římským králem? Zvládne mladý Lucemburk intriky mocných Wittelsbachů? Buďte svědky dramatických osudů vzkříšení srdce Evropy.

UKÁZKA Z KNIHY

Ze stínu borového háje vyšli dva muži. Na sobě měli bohaté obleky z drahých látek prošívaných stříbrem, rozmarně spolu rozmlouvali, co chvíli se hlasitě smáli a blížili se k němu. Nerozuměl jejich slovům, byl příliš vysoko nad nimi a z toho, co říkali, k němu zalétaly jen nic neznamenající útržky. Slož mozaiku z kamínků, když ti jich většina chybí. Shlédl k nim. V rukách měli sekery. Jsou to ale divní dřevorubci, pomyslel si. Několik kroků od něho stanuli a posměšně se mu uklonili. Jeden zdvihl sekeru, přistoupil ke kmeni a…
Císař Karel vykřikl, probudil se a posadil se na loži. Ještě se zbytky snu na víčkách se rozhlížel kolem sebe. S úlevou rozpoznával známý pokoj, spoře osvětlený olejovou lampičkou stojící ve výklenku okna.
Vstal, rozhodným pohybem si prsty prohrábl vlasy a tak jak byl, ve spodní noční košili a bos, přecházel mezi lůžkem a protější stěnou. Co to bylo, co mu přetrhlo spánek? Zastavil se a zaposlouchal, zda neuslyší nějaký podezřelý hluk, šramot, cokoliv.
Noc byla němá.
I ticho může být zrádné, to už znal z dob, kdy ho otec zatáhl do italského dobrodružství. Měl by vyhlédnout na chodbu, co když se tam neslyšně plíží vrah? Nebylo by to poprvé, kdy by někdo usiloval o život českého krále. Nejen z vděčnosti k francouzskému králi přijal jeho jméno Karel, a aby obelstil osud, vzdal se jména Václav; dva Václavové na českém trůně skončili svůj život v krvi a on věří ve svatou trojici.
Ne, neotevře dveře, co by za nimi uviděl? Nanejvýš spícího strážného, spoléhajícího se na panovníkův tvrdý spánek. Přesto se po nich ohlédl a několika kroky se k nim přiblížil. Úlevně vydechl. Byly zevnitř pevně zavřené na závoru.
Nejasně si začal uvědomovat, že co ho vyrušilo, byl sen. Něco znepokojivého v něm. Ale co?! Z mlhy zapomnění se vynořil strom s bohatou korunou a dřevorubci. Zvláštní dřevorubci, v bohatých oblecích. Karel se zastavil v půli kroku. Ano, jeden z nich právě zdvihl ruku se sekerou, aby začal své ničivé dílo. Ten strom jsem byl já!
Poklekl před prostým dřevěným křížem upevněným na zdi. Sklonil hlavu, sepjal ruce a tiše šeptal slova děkovné modlitby. Nebylo pochyb, sen mu seslal Bůh, aby ho varoval.

CREDITS

Text: Jaromír Jindra
Čte: Radek Valenta a Sofie Streitová
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU