MAYNE, ANDREW: BLACKWOODOVÁ 2 – JMÉNO ĎÁBLA

Jméno ďábla FOLDER

„Když v podhůří Appalačských hor zmizí za záhadných okolností církevní sbor, dávají bizarní stopy krveprolití tušit, že tuto tragédii má na svědomí snad sám ďábel. FBI má ovšem eso v rukávu – agentku Jessicu Blackwoodovou, bývalou nadanou kouzelnici z proslulé dynastie iluzionistů, která přednedávnem vyřešila případ tajemného Čaroděje a která díky svému nadání i zkušenostem dokáže rozpoznat, když věci nejsou takové, jaké se zdají být. Jessica je přesvědčená, že klíčem k záhadě je stará magnetofonová kazeta, a rozplétáním událostí, jež jsou na nahrávce zachycené, odhalí něco hodně znepokojivého – čin s dalekosáhlými důsledky. Mladá agentka se pouští po stopách zla, vedoucích ze Západní Virginie do Mexika, Miami, a dokonce až do posvátných síní Vatikánu, aby zastavila chladnokrevného vraha, posedlého smrtelným hříchem…“

UKÁZKA Z KNIHY

Když jsem navštívila Hawkton a tamní „pekelný chřtán“, byly pro mě černé buicky i novost strachu pouhou vzdálenou vzpomínkou. Strach – obvykle ne můj, ale častěji můj, než by mi bylo milé – se už stal setrvalým prvkem mé práce. Pekelný chřtán. Ta slova mi utkvěla v hlavě. Právě takhle přemrštěně jedna zpravodajská stránka popsala místo výbuchu, když se objevily první letecké záběry. A od té doby se to uchytilo. Když teď všechno vidím na vlastní oči, musím uznat, že to označení dokonale sedí.
V místech, kde donedávna stával kostelík, zeje v zemi díra. Oddávali tam nervózní páry. Křtili plačící novorozeňátka. Věřící tam nacházeli útěchu v modlitbě. A teď všechny tyhle vzpomínky zmizely v obřím chřtánu křičícím k nebi.
Po okolní zemědělské půdě jsou roztroušené úlomky dřeva, dokonce jsou zaklesnuté i ve větvích stromů. Jako by rozzlobený obr rozdrtil patou domeček ze špejlí.
Pilot stoupne s vrtulníkem výš, aby technik ovládající upevněnou kameru a laserový dálkoměr získal jiný úhel záběru. Nad jeho ramenem vidím displej, kde program pomocí tisíců teček vytváří trojrozměrnou mapu, díky níž posléze forenzní experti dešifrují, k čemu došlo.
Představa, že tuhle destrukci lze zachytit v datech a přeposílat mailem jako fotky koťátek, působí až směšně. Zkáza, emoce, vášně v pozadí celé události – to vše zredukované na digitální bity. Jenže takhle holt detektiv pracuje. Vnímáme všechno jako číslované seznamy. Nezaujatě a objektivně musíme odložit vlastní pocity a soustředit se na fakta. Pravda se skrývá v drobných detailech. Instruktor na akademii nám zdůrazňoval, že na místě činu především musíme pustit z hlavy všechno, co nám bylo o inkriminované události dosud řečeno – zaměřit se na atomy.
„Vidíte někde ostatky našich obětí?“ zeptá se do vysílačky Vonda Mitchumová, vrchní vyšetřovatelka z místní pobočky FBI.
„Bohužel ne,“ odvětí ze sedadla vedle mě agent Knoll.
„Zkuste letět níž,“ zavelí Mitchumová, načež náš kanál opustí.
„To nám tak pomůže,“ zahudrá Knoll s dalekohledem přimáčknutým k oknu. Tenhle podsaditý svalovec s hlavou jako boxer je vývojem pátrání stejně frustrovaný jako já.
Ani po pěti hodinách stále nemáme žádná těla. Na několika prknech se našly stopy krve, víc toho ale zatím o obětech nevíme. V prohledávané oblasti stojí pick-up s vyraženými okny, který patřil jistému Bearu McKnightovi. Do boku vozu je vražený džíp manželů Alsopových, také s roztříštěnými skly. Cadillac reverenda Curtise leží úplně převrácený jako želva uvíznuvší vzhůru nohama v bahně.
Pohřešují se čtyři osoby a potenciálně i pátá. Nikde totiž není k nalezení hawktonský šerif Carson Jessup. Jeho nervózní zástupce nedokáže potvrdit, jestli měl šerif včera večer důvod ke kostelíku vyrazit, na odlehlé polňačce o kilometr dál se ovšem našlo zaparkované jeho SUV.
„Máte už svoje mapové údaje?“ zeptám se mladého technika skloněného nad počítačem.
„Asi už to bude stačit,“ odpoví.
„Mohli bychom rozšířit prohledávanou oblast?“ houknu na pilota.
„To nemá cenu,“ odpoví pilot Bilson, opálený chlapík, který létal u FBI, ještě když jsem byla na základce. „Máme to propočítané. Tohle je vnější hranice perimetru. Pole trosek končí padesát metrů zpátky.“

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: Andrew Mayne
Čte: Jana Stryková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Jakub Jedlička
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU