BÖRJLINDOVI, CILLA & ROLF: RÖNNINGOVÁ & STILTON 2 – TŘETÍ HLAS

Audio player with visualization


Třetí hlas FOLDERZaměstnanec švédské celní správy Bengt Sahlmann byl nalezen oběšený ve svém domě – jeho nedobrovolná smrt nejspíš souvisí se zabavením velké dodávky drog. V Marseille objevili brutálně zavražděnou slepou ženu, kdysi asistentku proslulého cirkusového vrhače nožů. Stockholmský komisař (a bývalý bezdomovec) Tom Stilton se na žádost přítele vydává do Francie zjistit, co se ve skutečnosti stalo. Olivia Riverová (dříve Rönningová, studentka Policejní akademie) znala Sahlmanna a chce vypátrat jeho vraha. Oba případy se záhy protnou a donutí Toma a Olivii ke spolupráci, ač se navzájem nemohou vystát. Sužováni nočními můrami se ocitají tváří v tvář další…

UKÁZKA Z KNIHY

Stojím těsně u kraje střechy, bosá, devět pater pod sebou vidím šedivou ulici. Je prázdná. Město spí. Je bezvětří. Ujdu několik kroků po kraji a rozpažím, lépe tak udržím rovnováhu. O kousek dál se snese nějaký pták, myslím, že to je kavka, dívá se na ztichlé domy. Také má křídla. Moje jsou bílá, její černá.
Brzy se rozední.
Urazím několik kroků ke kavce, opatrně, abych ji nevyplašila, chtěla bych, aby pochopila, proč jsem tady. V tuhle dobu.
Chci jí to vysvětlit.
V noci jsem opustila své tělo, šeptám kavce, ještě předtím, než jsem zemřela. Vznášela jsem se kousek nad ním, už když mě začal týrat, všechno jsem viděla seshora. Viděla jsem, jak se mi řemeny zařezávají do krku, tahal za ně příliš silně, pochopila jsem, že se udusím. Proto jsem křičela tak strašně, tolik to bolelo, nikdy předtím jsem takhle nekřičela. Určitě proto mě začal mlátit, stále dokola, a těžkým popelníkem mi rozbil spánek. Vypadalo to hrozně.
Teď cítím vítr.
Je to první vlažný vánek od moře, kavka se na mě dívá jedním okem, daleko před sebou vidím obrovskou zlatou madonu. Stojí vysoko, s obličejem obráceným ke mně. Viděla i to, co se stalo v noci? Byla také v té místnosti? Nemohla mi tedy pomoct?
Znovu se podívám na kavku.
Před smrtí jsem byla slepá, šeptám, proto to v noci bylo tak ošklivé. V místnosti jsem s ním nebyla sama, byl slyšet i někdo jiný. Začala jsem se bát toho, co jsem neviděla, mužských hlasů, které jsem slyšela, jejich cizí řeči, nechtěla jsem se toho účastnit. Všechno páchlo. Pak jsem umřela. To jsme uvnitř zůstali jen my dva, on musel všechnu krev vytřít sám. Trvalo to velmi dlouho.
Kavka sedí dál na stejném místě, bez pohnutí. Je to ptačí anděl? Chytili ji v noci a zakroutili jí krkem? Nebo ji srazil náklaďák? Teď slyším z ulice daleko pod sebou hluk, někdo se vzbudil, až sem je cítit zápach hořících odpadků. Brzy se začnou mezi domy hemžit lidé.
Musím si pospíšit.
Vynesl mě do tmy, šeptám kavce, nikdo nás neviděl. Vznášela jsem se kousek výš. Zvedl mě do kufru auta a mé tenké nohy složil vzhůru, měli jsme naspěch. Dojeli jsme k útesům na břehu moře. Položil mé nahé tělo na zem u auta, do štěrku, chtěla jsem se protáhnout a přejet si rukou po tváři. Byla jsem nesmírně zneuctěná. Táhl mě za paže pryč, daleko mezi stromy a útesy. Tam mě rozřezal. Nejdřív oddělil hlavu. Přemýšlela jsem, jak se při tom asi cítí, řezal tak rychle, velkým nožem. Zakopal mě na šesti různých místech, vzdálených daleko od sebe, nechtěl, aby mě našli. Když odjel, přilétla jsem sem. Na střechu.
Teď jsem připravená.
V dálce na severu klouzají přes horský hřeben první sluneční paprsky, na střechách domů se třpytí rosa, do přístavu vplouvá osamělá rybářská loď.
Bude krásný den.
Kavka vedle mě se s roztaženými křídly vrhne do větru, já se předkloním a následuji ji.
Někdo mě najde.
To vím.

CREDITS

Text: Cilla & Rolf Börjlindovi
Čte: Martin Stránský a Anita Krausová
Hudba: Bartoloměj Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU