LAPENA, SHARI: CO JSTE TO PROVEDLI?


Další skvělá a neodložitelná kniha od mistryně psychothrillerových zápletek. V ospalém vermontském městečku Fairhill se nikdy nic neděje. Na starém hřbitově se teenageři baví vyprávěním duchařských historek. Rodiče věří, že se jejich děti vrátí ze školy v pořádku domů. Vchodové dveře se nechávají odemčené. Až do dnešního rána… Protože Dianu Brewerovou nenajdou v její posteli, ale na poli, nad kterým krouží supi. A stejně rychle, jako z dívky vyprchal život, stane se z Fairhillu místo plné podezřelých a strachu. Každý něco tají. A všichni chtějí vědět, kdo to udělal…

UKÁZKA Z KNIHY

V pátek brzy ráno projíždí Roy Ressler na svém velkém traktoru po prašné cestě, která lemuje jeho pole, a v duchu se zaobírá nadcházející svatbou svojí dcery. Přemýšlí o tom, jak moc to bude Ellen slušet jako nevěstě. Blíží se konec října; vzduch je svěží, stromy hrají všemi barvami a na zemi se třpytí rosa. Na světě je všechno v pořádku.
Vzhlédne k tmavým siluetám, které před ním, napravo nad jedním z polí, krouží na jasně modrém nebi. Chvíli je sleduje, jak kloužou, jak využívají vzdušné proudy. Kondoři krocanovití. Je jich víc než pět. Zřejmě něco našli. Roy pokračuje v jízdě. Jeho fenka – směska ovčáka, černého labradora a možná čehosi dalšího – pobíhá vedle něj, vyhýbá se traktoru. Pak se zastaví, zavětří.
Ptáci se soustřeďují nad polem o kus dál. Jak Roy ujíždí směrem k nim, pozoruje je. Přiblíží se k otevřené bráně vedoucí na pole, kde kondoři obletují. Asi to bude něco většího, možná srnec. Oberou zdechlinu až na kost; nic víc z ní nezbude. Příroda se postará. Něco ale Roye zarazí. Zajede ke straně poblíž brány, vypne na chvíli motor a prohlíží si pole. Všimne si, že někteří ptáci už jsou na zemi, tři nebo čtyři poskakují a o něco se handrkují. O mrtvolu. Z místa, kde stojí, tam nevidí, ale zahlédne něco světlého.
Fena se na něho tázavě zadívá. Roy znovu nastartuje a vyrazí přes posečené pole, aby se podíval. Kondoři hned neuletí; střeží si svou kořist. Roy ví, že ho nenapadnou, protože to nejsou predátoři, ale výhradně mrchožrouti. Začíná být zvědavý a míří s traktorem k nim, v naději, že odletí. Jsou velcí a oškliví jak noc. Černohnědé peří a holá, červená hlava – jsou vybaveni na to, aby mohli požírat zdechliny, nořit hlavy do starého, hnijícího masa. Takové je jejich poslání – jsou to čističi. Příroda není jenom krásná, to ví Roy moc dobře, nicméně každá její součást má svůj účel.
Porost na poli mu zaclání, na čem to ptáci sedí. Rachotí k nim a oni pokřikují a roztahují křídla, takže vypadají ještě větší. Jeden náhle s mohutným plácáním křídel odletí, dva ale zůstanou. První Roye nepřátelsky sleduje, druhý je nicméně plně zabraný do jídla, hlavu má skloněnou a odtrhává maso. Fenka se drží blízko u traktoru.
Když Roy dojede na třicet metrů od nich, vystartují s hlasitými údery křídel i zbylí dva. Nadále pořádně nerozezná, co že to požírali. Přijíždí blíž, traktor se kodrcá po poli a Roy se ve známém rytmu pohupuje s ním. Sedátko je vysoko, takže už to vidí. Vypne motor, načež se rázem rozhostí ticho, které jako by podtrhovalo jeho šok. Není to srnec.
Je to dívka. Je nahá a leží na zádech. Břicho má rozpárané od kondorů. Oči jí vyklovali, Roy ji přesto zřejmě poznává. Začne dávit, odvrátí hlavu.

CREDITS

Text: Shari Lapena
Čte: Martina Hudečková a Zdeněk Hruška
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU