QUINNOVÁ, JULIA – BRIDGERTONOVI 7 – POZNÁŠ TO Z POLIBKŮ


Gareth St. Clair je v pěkné bryndě. Otec ho připravil o dědictví a jemu zbyl pouze starý rodinný deník, který může ukrývat tajemství z jeho minulosti a klíč k budoucnosti. Bohužel je psaný v italštině, z níž Gareth neumí ani slovo. Hyacinth Bridgertonová je dívka, které je podle Garetha lepší se vyhnout, umí ale italsky. Když se tihle dva náhodou setkají, Gareth Hyacint přiměje, aby mu slíbila, že deník přeloží. Jak se tak ponořují do tajemného textu, zjišťují, že odpovědi nenajdou v deníku, nýbrž jeden v druhém. A že nic není tak prosté – nebo tak složité – jako jediný, dokonalý polibek.

UKÁZKA Z KNIHY

V životě každého se vyskytne nějaký přelom – okamžik tak úžasný, pronikavý a zřejmý, že má člověk pocit, jako by ho někdo udeřil do hrudi a vyrazil mu dech, a ví, zcela jistě a bez sebemenších pochybností, že jeho život už nikdy nebude stejný.
Pro Michaela Stirlinga ta chvíle nastala, když poprvé spatřil Francesku Bridgertonovou.
Celý život se honil za ženskými, lišácky se usmíval, zatímco ony pronásledovaly jeho, nechal se ulovit a potom obrátil karty ve své vítězství. Přestože je hladil, líbal a miloval se s nimi, nedovolil, aby se zmocnily jeho srdce. Pak ovšem stačil jediný pohled na Francesku Bridgertonovou a zamiloval se tak překotně a hluboce, až byl div, že se mu podařilo zůstat stát pevně nohama na zemi.
K Michaelově smůle měla však Francesca zůstat Bridgertonovou pouhých šestatřicet hodin – bohužel se setkali právě u večeře uspořádané na oslavu její blížící se svatby s jeho bratrancem.
Život je jedna velká ironie, letělo Michaelovi hlavou, když byl v té nejzdvořilejší náladě.
V té méně zdvořilé používal zcela jiný výraz.
A poté, co se zamiloval do manželky svého bratrance, nebývalo jeho rozpoložení často zdvořilé.
Přesto to dobře skrýval. Nebyl mrzutý na první pohled. Mohla si toho všimnout pouze některá protivně vnímavá duše a – bůh uchovej – otázat se, jak se mu daří. Ačkoli byl Michael Stirling – ne bezdůvodně – hrdý na svou schopnost tajit a klamat (svedl koneckonců víc žen, než by se kdokoli odvážil spočítat, aniž byl aspoň jednou vyzván na souboj), pravdou bylo, že se do té doby ještě nezamiloval. A pokud existuje období, kdy muž ztrácí pod přímými otázkami schopnost zachovat vnější zdání klidu, je to právě toto.
Takže se smál, tvářil se nadmíru vesele a dál sváděl ženy ve snaze nevšímat si, že má sklon zavírat oči, když s nimi leží v posteli, a že zcela přestal chodit do kostela, protože mu připadalo zbytečné modlit se za svou duši. Krom toho farní kostel poblíž Kilmartinu pocházel z roku čtrnáct set třicet dva a drolící se kameny by rozhodně neodolaly přímému zásahu blesku.
A pokud chtěl Bůh kdy potrestat hříšníka, nemohl si vybrat lépe.
Michael Stirling, hříšník.
V duchu to viděl černé na bílém. Dokonce by si to nechal vytisknout na navštívenky – vyhovovalo by to jeho smyslu pro černý humor –, kdyby nebyl přesvědčený, že z toho jeho matku na místě trefí šlak.

CREDITS

Text: Julia Quinnová
Čte: Lucie Pernetová
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU