QUINNOVÁ, JULIA: BRIDGERTONOVI 4 – ČEKANKA

Audio player with visualization


Čekanka FOLDERColina Bridgertona už unavovalo, že ho lidé považují pouze za okouzlujícího hejska. A nejvíc mu vadilo, že všichni hltali klepy z pera lady Whistledownové, která se o něm zmiňovala snad v každém ze svých sloupků. Po návratu z ciziny však zjistil, že se mnohé změnilo – především jeho stará dobrá kamarádka Penelope. Jaká tajemství můžou skrývat jeden obyčejný floutek a dívka, kterou už každý považuje za starou pannu? A mohou mít vůbec něco společného?

UKÁZKA Z KNIHY

Podívej se na to!“ vykřikla Portia Featheringtonová.
„Colin Bridgerton se vrátil!“
Penelope vzhlédla od vyšívání. Její matka svírala nejnovější vydání Společenských novin lady Whistledownové způsobem, jakým by se Penelope držela lana, kdyby visela z okna výškové budovy. „Já vím,“ zamumlala.
Portia se zamračila. Nenáviděla, když někdo – kdokoli – znal víc klepů než ona. „Jak ses dostala k Whistledownu dřív než já? Nakázala jsem Briarlymu, aby mi je odložil stranou a aby se jich nikdo nedotý-“
„Nečetla jsem to ve Whistledownu,“ přerušila ji Penelope, dřív než se matka rozběhla pokárat ubohého, nic netušícího majordoma. „Dozvěděla jsem se to od Felicity. Včera odpoledne. Řekla jí to Hyacinth Bridgertonová.“
„Tvoje sestra tráví v domácnosti Bridgertonových spoustu času.“
„Já taky,“ poukázala Penelope a v duchu přemítala, kam tím matka míří.
Portia si poklepala prstem na bradu jako vždy, když kula pikle nebo spřádala intriky. „Colin Bridgerton má už věk na to, aby se poohlížel po manželce.“
Penelope se podařilo zamrkat, dřív než jí oči vypadly z důlků. „Colin Bridgerton se s Felicity neožení!“
Portia mírně pokrčila rameny. „Zázraky se dějí.“
„Ne že bych někdy nějaký viděla,“ zabručela Penelope.
„Anthony Bridgerton si vzal Kate Sheffieldovou, která byla ještě míň populární než ty.“
To nebyla tak docela pravda. Penelope spíš zastávala názor, že obě byly na stejně nízké příčce společenského žebříčku. Nemělo ovšem smysl vyprávět to matce, která si pravděpodobně myslela, že tvrzením, že její dcera není nejméně obletovanou dívkou sezony, jí lichotí.
Penelope sevřela rty. Matčiny „komplimenty“ účinkovaly většinou stejně jako včelí bodnutí.
„Nemysli si, že tě chci kritizovat,“ poznamenala najednou Portia starostlivě. „Abych řekla pravdu, jsem ráda, že jsi zůstala na ocet. Kromě svých dcer na světě nikoho nemám, takže mě utěšuje vědomí, že jedna z vás se o mě ve stáří postará.“
Penelope si představila budoucnost – tak, jak ji popsala její matka – a zmocnilo se jí prudké nutkání utéct a provdat se za vymetače komínů. Už dávno se smířila s tím, že do konce života zůstane starou pannou, ale doufala, že stráví zbytek svých dnů v pohodlném řadovém domku. Nebo v útulné chaloupce u moře.
Jenže Portia poslední dobou prokládala konverzaci narážkami na Penelopin věk a na to, jaké má štěstí, že o ni Penelope bude moct pečovat. Nezáleželo na tom, že se Prudence a Phillipa provdaly za dobře zaopatřené muže a vlastnily dostatečné prostředky, aby matce zajistily pohodlí. Ani na tom, že Portia sama byla poměrně bohatá. Když se její rodina dohodla na výši jejího věna, čtvrtina připadla na její osobní útratu.
Ne, když Portia mluvila o tom, že se o ni někdo „postará“, neměla na mysli peníze. Přála si otroka.
Penelope vzdychla. Byla na matku příliš tvrdá, byť jen v myšlenkách. Matka ji milovala a Penelope to věděla. A lásku jí oplácela.

CREDITS

Text: Julia Quinnová
Čte: Lucie Pernetová
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: Anna Hokešová
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU