VIEWEGH, MICHAL: MALÝ GATSBY A CARMEN Z CHODORIVA


Malý Gatsby FOLDERStárnoucí spisovatel Mojmír se rozhodne během uprchlické krize ubytovat občany Ukrajiny prchající před válkou, a tak na prahu jeho sázavského domu jednoho dne stanou čtyřiatřicetiletá Oxana se synem Sašou. A plachá a věčně se za něco omlouvající Oxana nevědomky vyvolá v cynickém Mojmírovi city, o nichž si nemyslel, že jich ještě někdy bude schopen…

UKÁZKA Z KNIHY

Bela podnapilého Mojmíra tradičně přivítá bez jakýchkoliv náznaků výčitek, se všemi obvyklými projevy vděčné psí náklonnosti.
„Ano, to víš, že jo!“ říká jí, zatímco ji hladí po hřbetě a po čenichu. „Jsi moje láska!“
Jedna z mnoha, dodá v duchu poněkud rozverně. Jakmile odemkne a otevře vstupní dveře, okamžitě ucítí štiplavý smrad týden nevysypaného odpadkového koše. Dům je zcela tichý a temný, téměř jakoby zčernalý. Mojmír našátrá na zdi vypínač a rozsvítí: spatří boty rozházené po celé předsíni a kuchyňskou linku zastavěnou špinavým nádobím. Popojde k lednici a bezcílně ji otevře. Zítra už opravdu musí dojet na nákup, nařizuje si v duchu. Zase poloprázdnou lednici zavře – a díky onomu automatickému pohybu si připomene, že už zase nevyndal prádlo z pračky.
Raději to udělá hned. Vyprané oblečení je samozřejmě trochu zatuchlé, ale Mojmír ví, že sušička dokáže lehký zápach odstranit. Když namáhavou činnost dokončí, popojde pár metrů, zhroutí se na gauč před televizi, zapne ji a pustí si ze záznamu večerní zprávy: jejich hlavní část se i nadále věnuje lockdownu.
Po skončení zpráv se Mojmír chystá jít spát, jen si ještě musí za pomoci pracovního diáře připomenout, co jej druhý den čeká (po čtyřech vypitých pivech nebyla jeho trvale poškozená paměť schopna tuto informaci uchovat), a také zkontrolovat, jestli v došlých e-mailech není nějaký, který by vyžadoval okamžitou odpověď.
Z diáře zjistí, že za ním zítra ráno do Sázavy přijede štáb České televize natočit jakýsi rozhovor a že pozítří má autorské čtení a besedu v hospicu v Červeném Kostelci (což dle poznámky u akce před měsícem komusi z neznámého důvodu slíbil, a dokonce údajně i telefonicky potvrdil).
Jako zdroj inspirace nic moc, ušklíbne se poněkud předčasně Mojmír (ještě netuší, že později z návštěvy hospicu pro svou novou knihu vytěží dvě tři nikoliv úplně bezvýznamné stránky), ale když mezi zhruba třiceti došlými e-maily narazí na ten od bývalého elektrikáře z Příbrami, jenž mu nabízí příběh pětihodinové erekce po zásahu elektrickým proudem (a nádavkem prý ještě několik podobně šťavnatých historek), onen dychtivý a nikdy neukojitelný lovecký pes, který už více než třicet let neúnavně číhá v Mojmírově mozku a pomáhá spisovateli uštvat všechny příběhy, které zavětří, samozřejmě i tentokrát ucítí kořist a okamžitě vyrazí: spisovatel bývalému elektrikáři ihned odpoví, že si ty zjevně inspirativní příběhy rád poslechne, a pozve jej na návštěvu do Sázavy.

CREDITS

Text: Michal Viewegh
Čte: Libor Hruška
Hudba: Adam Koller
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU