VIEWEGH, MICHAL: DULA

Audio player with visualization


Dula FOLDERStárnoucí spisovatel Mojmír se nikdy nesmířil s rozvodem. Za maskou protřelého cynika se skrývá zklamaný, bolestínský a nejistý muž, který manželce Hedvice nikdy neodpustil, že od něj odešla, když ji nejvíc potřeboval. Vlastní dcery ho moc vídat nechtějí, a tak ústřední místo v jeho životě momentálně zaujímá dula (kterou čtenáři mohou znát jako vypravěčku předchozích románů Michala Viewegha Biomanželka a Biomanžel). Ta je sice jakousi Mojmírovou asistentkou, bez níž se neobejde, ale kterou také neustále shazuje a uráží. Když tedy Mojmírovi náhle zemře kamarád Felix, jenž ho měl doprovázet na dovolenou na Maledivy, spisovatel se rozhodne zájezd nerušit – a pozvat na něj právě svoji nepostradatelnou názorovou oponentku. Potom už stačí jen pár skleniček alkoholu, aby začalo něco, co Mojmír neplánoval ani v těch nejdivočejších snech…

UKÁZKA Z KNIHY

Ten fialový náramek na mém zápěstí mi ještě před rozvodem s Mojmírem věnovala Hedvika jako poněkud skromné poděkování za všechno, co jsem pro její nynější postavení v ženském světě udělala. Tomu snobovi Mojmírovi, jenž samozřejmě dodnes žárlivě sleduje Facebook své bývalé manželky (takže moc dobře ví, od koho jsem ten cyklický náramek dostala), pochopitelně připadá ošklivý – což mi dnes se svou tradiční neomaleností ihned sdělí.
„Musel bych opravdu dlouho vzpomínat, abych si vybavil, kdy jsem naposledy na nějaké ženě viděl něco takhle hnusného,“ říká.
„Ale nemusel, Mistře!“ opáčím kysele. „Ještě docela nedávno jste ten náramek vídával na Hedvičině zápěstí, tak nekecejte!“
Sedíme v obývací hale Mojmírova velkého, sázavského domu, v němž mi Mistr po Hedvičině odchodu za novým partnerem do Mníšku pod Brdy milostivě uvolnil malou podkrovní mansardu. Příznačné ovšem je, že pan spisovatel, který mi právě dává nevyžádané laické lekce z estetiky šperků, má na sobě černé tepláky s velkou dírou nad kolenem a žlutošedé (kdysi snad bílé) bavlněné tričko bez límečku. To už dávno ztratilo původní tvar a jeho vytahaný, a dokonce i potrhaný horní lem už začíná nápadně připomínat hrubě střižený rubáš zločince vedeného na popravu stětím – uznejte prosím, že tohle souvětí se mi povedlo! V mládí jsem ke spisovatelskému řemeslu vzhlížela s obvyklým přehnaným obdivem, ale jakmile jsem poznala Mojmíra, pochopila jsem, že psát dneska může opravdu každý, hi hi hi!

CREDITS

Text: Michal Viewegh
Čte: Martina Hudečková, Libor Hruška, Barbora Kodetová, Jiří Ployhar, Sabina Laurinová, Saša Rašilov, Jitka Ježková a Pavla Charvátová
Hudba: Adam Koller
Zvuk: Filip Slavík
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU