Báječná léta pod psa

VIEWEGH, MICHAL: BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA

Satirický a humorně laděný román, který je rodinnou kronikou zachycující období od roku 1962 do gorbačovské perestrojky. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava. V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlaky nastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti s psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu. Aby obstaral pro rodinu byt, začne otec přistupovat na politické i morální ústupky, k nimž je nucen všemocným stranickým tajemníkem. Po rodinné návštěvě u matčina dávného přítele, nyní čerstvého chartisty Pavla Kohouta, přichází otec o místo zástupce vedoucího obchodní skupiny ve sklárnách, které mu umožňovalo výjezdy do jinak těžko dostupné ciziny. Z kolotoče neustálých ústupků se však nedokáže radikálně vymanit ani po sestupu na post člena závodní stráže. Lidsky se hroutí a začíná se stranit i vlastní rodiny. Zavírá se do kůlny, kde si podomácku vyrábí dokonce svou rakev. K tomu všemu přispívá také Kvido, který zanechává studií na VŠE a rozhodne se plně věnovat literatuře a své osudové lásce Jarušce, se kterou má ve svých dvaceti letech dceru.

UKÁZKA Z KNIHY

Kvido se měl podle Zitiných předpokladů narodit v prvním srpnovém týdnu roku devatenáct set šedesát dva v porodnici v Podolí.
Jeho matka měla v té době za sebou dvanáct divadelních sezón, avšak velkou většinu svých převážně dětských rolí v Jiráskových, Tylových, Kohoutových a Makarenkových hrách považovala za mírně kompromitující hříchy mládí. Studovala ostatně čtvrtý ročník práv a svou účast v komparsu Divadla čsl. armády na Vinohradech brala už jen jako nezávaznou hru (což jí ovšem na druhé straně nebránilo, aby víceméně náhodnou okolnost, že termín porodu spadá do divadelních prázdnin, neprezentovala před úspěšnějšími kolegyněmi coby věc naprosto samozřejmé profesionální kázně). Jakkoli to zní paradoxně, pod slupkou ochotnického zanícení byla Kvidova matka – někdejší hvězda školních představení – ve skutečnosti velmi stydlivá a kromě Zity ji také nesměl nikdo jiný prohlédnout. Paní Zita, primářka podolské porodnice a dlouholetá přítelkyně babičky Líby, která znala Kvidovu matku od dětství, se trpělivě snažila jejímu rozmaru vyhovět a přislíbila jí, že přeorganizuje služby lékařů tak, aby v onen kritický den neasistoval na sále ani jeden muž.
„U Zity v Podolí
žádný porod nebolí,“
veršovala u oběda babička Líba, a dokonce i otec Kvidova otce, dědeček Josef, ač apriorně skeptický vůči všemu komunistickému, zdravotnictví přirozeně nevyjímaje, byl ochoten připustit, že pravděpodobnost rozdrcení Kvidovy hlavičky porodnickými kleštěmi je tentokrát přece jen o něco nižší než jindy.
Jediné, s čím nikdo nepočítal, byl urousaný černý vlčák, který se už dvacátého sedmého června večer objevil v narudlém slunečním světle na vltavském nábřeží právě ve chvíli, kdy Kvidova matka ztěžka vylézala z taxíku, a který ji – po krátkém, neslyšném rozběhu – přirazil k teplé omítce domu na rohu Anenského náměstí. Nelze říci, že by úmysly onoho toulavého psa byly vysloveně nepřátelské – především ji ani jedenkrát nekousl; stačilo však, že celou svou vahou spočíval na jejích útlých ramenou, funě jí do obličeje – jak to ne právě šťastně vyjádřila později sama matka – „žluklý pach dlouho nevyčistěných úst“.

VIEWEGH, MICHAL: BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA

UKÁZKA Z KNIHY

CREDITS

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH

ODKAZY NA WEBU