UPÁLENÉ (C.J.TUDOR)

Upálené FOLDER

Další thrillerová lahůdka s hororovou příchutí od autorky Kříďáka, Jámy a Těch druhých. Před pěti sty lety tady upálili osm mučedníků. Před třiceti lety tu beze stopy zmizely dvě dívky. A před dvěma měsíci tu tragicky zemřel místní farář. Vítejte v Chapel Croft, zapadlé vísce, jejíž tajemství leží ukrytá hlouběji než v hrobě a kde se zlo začíná znovu probouzet. Nahradit zesnulého duchovního sem přichází někdo, komu temnota také už mnohokrát zasáhla do života. Někdo, kdo bude muset otevřít staré rány a hlavně ochránit svou dospívající dceru před démony, kteří tady umějí být až příliš skuteční.

UKÁZKA Z KNIHY

Koukám do hrbolatého stropu a silou vůle nutím víčka klesnout, aby mě spánek začal stahovat do zapomnění, má mysl však zarputile vzdoruje.
Hořela, a neměla hlavu ani ruce.
Když uvidíte páleničky, přihodí se vám něco zlého.
Lidová pověst, městská legenda. Nesmysl. Stejně ale cítím, jak mě v břiše tíží nepříjemná hrouda.
Flo nemá sklony k planému fantazírování. Je pragmatická, rozumná, uvažuje logicky. Něco takového by si nevymyslela. Tak co jiného by to mohlo být? Nějaký druh zjevení?
Jako farářka věřím v pokračování existence po smrti. Ale na duchy? Fyzické entity, které zůstávají připoutané k této zemi a hledají pomstu či rozhřešení? Ne. Nikdy jsem neviděla nic, co by mě o tom přesvědčilo. A co je důležitější, nechci vidět nic, co by mě o tom přesvědčilo. Byla bych raději, kdyby ti, co mě straší, zůstali v metaforické, nikoli hmotné rovině.
Posadím se, rozsvítím lampičku u postele a spustím nohy přes okraj postele. Dřevěná podlaha mě studí a tlačí do chodidel. Koberce, pomyslím si a v duchu přidám další výdaj na seznam „věcí, aby byla chalupa jakžtakž pohodlná“.
Strčím nohy do chatrných bačkor a tiše vyjdu na podestu. Rozsvítím na chodbě a sejdu dolů.
V kuchyni vytáhnu šuplík a hmátnu pod utěrku po svojí baličce a papírcích. Prsty šátrají kolem dokola, ale naprázdno. Potichu zakleju. Flo.
Naštěstí mám nouzový plán. Vklouznu do obýváku. Většina mých knížek ještě zůstává v krabicích, ale pár jsem jich už vyndala a nastrkala do otlučené knihovničky, včetně tlusté bible v kožené vazbě. Vypadá jako církevní relikvie, ale ve skutečnosti jsem ji koupila na bleším trhu. Místo božího slova je uvnitř dutá. Dobrá skrýš pro placatku, pokud máte takové sklony, anebo v mém případě pro náhradní baličku, paklík cigaretových papírků Rizla a zapalovač.
Vrátím se do kuchyně, ubalím si cigaretu a otevřu dveře. Noční vzduch je těžký a prosycený známými lepkavými vůněmi pupalky, povijnice a jasmínu. Noční kvítí. Vzpomínám si, jak mi tahle vůně pronikala oknem do ložnice, když jsem byla malá.
Pořádně potáhnu z cigarety, zaháním tu vzpomínku, nasávám nikotin, ale moc mi nepomáhá otupit ostří úzkosti. Příliš vnímám ticho, tmu, své rámusící myšlenky.
Tma je tady jiná než ve městě. Tam ji změkčují pouliční lampy, zář obchodů, projíždějící auta. Tohle je skutečná tma. Ta, s níž jsme žili před příchodem ohně a elektřiny. Hladová tma, plná skrytých očí. Zde leží zlo, pomyslím si a pak se podivím, jak mě to napadlo. Mozek to dnes vážně bere zhurta.
Zvednu cigaretu ke rtům… a zarazím se. V kapli vidím světlo.
Co to sak–
Poblikává v horním okně. Může to být odraz světel auta? Ne, tohle okno směřuje k chalupě, nikoli k silnici. A už je tam zas. Světýlko poskakující v patře. Vadná žárovka? Špatné rozvody? Nebo vetřelec?

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
POUŽITÁ SKLADBA: OLD WRONGS
CREDITS

Text: C.J. Tudor
Čte: Jitka Ježková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU