POUŤ OBĚŠENCŮ (PAVEL HRDLIČKA)

Oblíbený autor uzavírá svou volnou sérii historických příběhů s detektivní zápletkou románem, jehož hlavním hrdinou je opět Václav od Černého koně. Tentokrát řeší velmi zapeklitý případ, neboť u vchodů staropražských domů se znenadání začínají objevovat nebožtíci, které někdo sňal ze Šibeničního vrchu. U kostela svatého Jindřicha se vraždí a podezřelý je i biřic Vohnout. Ale hlavně: Odváží se podrychtář obžalovat všemocného podkomořího Zikmunda Hulera, králova oblíbence, který si nechává říkat Zikmund z Orlíka?

UKÁZKA Z KNIHY

Sotva by se našlo v pražském okolí ponuřejší místo než Šibeniční vrch proti Horské bráně. Vždyť sami Pražané přezdívali oné bráně Šibeniční. Hrůznost tohoto místa nespočívala v tom, že na pahorku stála městská šibenice, neboť šibenici vlastnilo každé pořádné město. Dávalo tím najevo, že má hrdelní právo, a je tudíž městem svobodným. Děs v tomto případě nahánělo nevídané množství šibenic a viselců na nich. Jako odstrašující případ pro všechny, kteří by chtěli rušit zemský mír, se ve větru houpaly tělesné pozůstatky více než padesáti členů Zoulovy bandy. Bývali to prý „krásní mládenci“, jak píše kronikář. Nejvýše pak na háku visel sám rytíř Jan Zoul z Ostředka. Nový arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, jenž je dal pochytat, vystrojil bohaté hody pro krkavce a jiné mrchožrouty v širém okolí. Prahou šla zvěst, že za nocí oběšenci tančí, a běda tomu, kdo by je v jejich pekelném tanci vyrušil. Tuto pověru nezastavilo ani tvrzení několika moudrých, že to způsobuje pouze vítr. V noci by tento pahorek Pražané nenavštívili ani za hrnec grošů kutnohorské ražby, a což teprve, když ony nešťastníky začali nacházet na prazích svých příbytků. Přesto se v noci onen zlopověstný pahorek dočkal návštěvníka. Muž stoupal pomalu, jako by ho někdo strkal. Krok a zase krok. Měsíc vyplul z mraků a osvítil řadu šibenic s viselci. Pražští tesaři se nadřeli, než postavili tuto děsivou alej. Kati byli povoláni jak z Kolína, tak i z Kutné Hory. Pražský kat, mistr Jiří, i se svými pacholky by na to nestačil. Poprava se odehrála na ochtáb Navštívení Panny Marie, tedy devátého července minulého roku. Od exekuce uběhlo již deset měsíců a podle toho tělesné schrány těch nešťastníků vypadaly. Co vlastně nutilo toho mladíka, jemuž nebylo ještě ani dvacet let, aby přišel v noci na tak pochmurné místo? Bylo to svědomí. A svědomí dokáže pořádně hryzat, zvláště pak ty, kteří ho ještě mají.
Ale od začátku. Říkali mu Vícek. Snad byl pokřtěný jako Vícemil, ale kdo ví? Vícek byl totiž sebranec, obci na obtíž, takže mu říkali „harant“, „skočtam“ nebo „sebranec“. Takový sebranec je ještě méně než parchant, protože ten má alespoň mámu. Postupně byl využíván k drobným pracím a musel poslouchat, kolik toho sní. Nakonec to dotáhl na obecního pasáka za stravu a nocleh ve chlévě. Před třemi roky se náhle všechno změnilo. Zrovna pásl krávy na dubině, když dobytek začal být neklidný. „Že by vlci?“ pomyslel si. Než ale stačil vstát a uchopit hůl, byl obklíčen po zuby ozbrojenými jezdci. Jeden z nich na něho napřáhl meč. „Hele, mladej, tu hůl nech ležet, chceš-li, aby ti hlava seděla na krku!“ Pak přijel další v lesklé zbroji, asi jejich velitel. „Ty tady paseš? Koukej ty krávy sehnat dohromady a hnát je tam, kam ti řekneme. Pak tě možná pustíme.“

CREDITS

Text: Pavel Hrdlička
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Vyjde v roce 2021