HRDLIČKA, PAVEL: VÁCLAV 0.1 – KOMU TO PROSPÍVÁ?

Komu to prospívá FOLDER

Z nového historického románu oblíbeného autora se konečně dozvídáme, jak vlastně začal příběh pražského podrychtáře Václava. Roku 1385 vrací z Padovy do Prahy, kde zatím vypukly pouliční bouře. Pražští studenti se chopili zbraní a rychtář Martin Rotlev neví, jak zabránit krveprolití. Václav je bez prostředků a hledá si práci, a protože univerzitní prostředí dobře zná, nabídne mu svoje služby. A hned se pustí do napínavého pátrání. Kdo zabil mistra Křišťana z Bělé a kdo okrádá rychtáře v Kutné Hoře? To vše se snaží Václav zjistit právě v době, kdy si touží získat srdce krásné Kateřiny, dcery šmejdíře Maříka.

UKÁZKA Z KNIHY

„Konečně doma!“ oddechli si tři mladíci, když stanuli před bránou pojmenovanou po svatém Janovi. Podle oblečení, teď už značně omšelého, mohlo jít o studenty. A opravdu – vraceli se z padovské univerzity, kde strávili zimní semestr. Ono to přece jinak zní, když k bakalářskému titulu ještě poznamenáte „Studoval jsem i v Padově“. Na zpáteční cestě se zdrželi v Benátkách, protože – myslete si, co chcete – benátský masopust musíte vidět. Říkají mu karneval a trvá celý týden. Lidé tam chodí v nádherných maskách a celý týden tancují. Všude podávají víno a orientální sladkosti a občas se dostane i na studenty z Čech.
Trojice zatím vstoupila bránou, kterou Pražané nazývali Svinskou, na území Nového Města pražského. Očividně neměli nic k proclení a stráži v bráně nestáli ani za pohled. Dříve než se rozejdou do svých domovů, alespoň si je představme. Ten hubený, který oba své kolegy přečníval nejméně o hlavu, byl synem novoměstského písaře a jmenoval se Jan. Kolegové mu říkali Longurius čili Bidlo. Ten prostřední, co se týče vzrůstu, se jmenoval Václav a byl synem Prokopa ševce z Havelského trhu. Přezdívku měl Koníček, protože na začátku své studentské dráhy se představoval jako Václav od Černého koníčka. Nejmenší, ale nejzavalitější byl synem správce arcibiskupských statků v Roudnici. Domů to měl ještě notný kus cesty. Proto se rozhodl přespat na Koleji krále Václava. Jmenoval se Petr neboli prostě Pešl. Měl příjemný hlas a uměl hrát na loutnu. Jeho zpěv dokázal obměkčit i lakomé hospodyně. Co by si studenti bez něj na zpáteční cestě počali! Poslední groše jim došly už v Benátkách.
Prošli smrdutou Svinskou ulicí, kde se přes den prodávala prasata, a stanuli na Dobytčím trhu.
„Tak velké náměstí nemají ani v Benátkách,“ prohlásil Václav, který byl místní patriot.
„Jenže náměstí v Benátkách je mnohem výstavnější. Jen si vzpomeň na dóm svatého Marka a Dóžecí palác,“ upozornil Pešl, který neměl rád vychloubačnost.
„Jen počkej, až dostaví kapli Božího těla, která bude středem tohoto převelikého náměstí. Benátčané také nepostavili to své náměstí za třicet let,“ bránil své město Jan přezdívaný Bidlo. A na náměstí se se svými druhy rozloučil, neboť bydlel opodál.
Václav a Petr prošli celým náměstím a pokračovali ulicí Flašnéřskou. Na Staré Město vstoupili Svatomartinskou branou. Vydali se přes Uhelný trh na Havelské tržiště. Sotva však minuli soukenické kotce, spatřili před Kolejí krále Václava hloučky studentů, jak o něčem vášnivě diskutují. To by nebylo nic divného, kdyby ovšem nebyli všichni ozbrojení.

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: Pavel Hrdlička
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU