NESVADBOVÁ, BARBARA: MOMENTKY

UKÁZKA Z KNIHY
Můj tatínek všem dívkám, které skončily v jeho posteli, říkával „Vyspím se s Vámi. Nejspíš to bude fajn. Ale nikdy, nikdy, si Vás nevezmu.“ Možná tyhle věty ještě trošku zaobalil do komplimentů. Cituji nepřesně. Nicméně gros příběhu je, že ony dívky mu nevěřily. Žádná. Každá jednotlivá z těch, které prošly garsonkou mého otce, byla přesvědčena, že ona to zlomí. Že právě jejímu kouzlu táta propadne.
Celou pubertu jsem se těm holkám takřka posmívala. I přes ten počáteční dospělý věk mi přišly neuvěřitelné. Legrační se mi zdály ale jen do okamžiku, než jsem se stala jednou z nich.
Ztěžka se mi to ráno vstávalo. Sobota. Slunečná. Vlastně hezký den.
Den po nehodě. Tomáš volal. Dopoledne bylo. Netypická událost. Nikdy se nehlásil tak brzo po setkání. Kontroloval průběh. Nepatřila jsem mezi ženy, kterým se děkuje za schůzku, či alespoň textově vzpomíná, jak milé to shledání bylo. „Co se ti včera stalo?“ Ptal se. „Ty ses nabourala? Jsi ok?“ Zjišťoval. Pak ještě sdělil, že odjíždí na tenis.
CREDITS
Text: Barbara Nesvadbová
Čte: Jitka Čvančarová a Jitka Ježková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Michaela Sommerová
Režie: Jan Drbohlav
© 2018 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- Nesvadbová, Barbara: Iluze
- Nesvadbová, Barbara: Karikatura muže
- Nesvadbová, Barbara: Mia a svět
- Nesvadbová, Barbara: Momentky