NESVADBOVÁ, BARBARA: MIA A SVĚT

Audio player with visualization


Mia a svět FOLDERNaše planeta i život na ní se proměňují – a to rychleji než kdy předtím. Devítiletá Mia má proto spoustu otázek: Proč někde lidé trpí hlady, zatímco jinde se jídlo vyhazuje? Kvůli čemu se válčí? Jak ovlivňujeme přírodu a zvířata? S babičkou a rodiči se proto snaží zjistit, jak by mohli planetě pomoct. I když to není jednoduché povídání, nakonec dojdou k nadějnému závěru: na Zemi můžeme žít i tak, abychom její krásy zachovali i pro další generace.

UKÁZKA Z KNIHY

„Maminko, já mám strach.“
„Mio, to přece vůbec nemusíš mít. Podívej se na ten balón, je na něm celičký svět. Budu přesně tady (NY). Pojď si to prohlédnout. Zdá se to nekonečně daleko. Ale budu jen osm hodin cesty letadlem. To je přece kousek.“ Bezmocně vrtím hlavou. Proč mi nerozumí?
„Nepovídej. Je to kousek.“ Trvá máma na svém, jako kdyby mne nechtěla vnímat.
„Osm hodin si umíš hrát s panenkama, Vím to.“ Nechce se mi odpovídat. Vnímám jen smutek. Bezmoc. Lítost. A strach.
„Budeme si pořád volat. Ano? Ráno i večer. Slibuji.“ Uklidňuje mne maminka. Snaží se.
„Nikdy jsi nebyla tak dlouho pryč. Kdo mi večer přečte pohádku?“ Ptám se tiše. „Tatínek.“ „Nebo babi, vždyť tady bude po celou dobu babička. Ta umí krásně vyprávět.“
„A, když se mi bude stýskat?“ Šeptám. Na řasách už cítím slzy.
Jen, moc dobře vím, že plakat nesmím. Pak by máma nikam neodjela. A smutná by byla ona. Musím jí dát šanci. Nesmím být malou holčičkou. Tolikrát jsem si tuhle scénku v hlavě přehrávala. Přece dobře vím, že nesmím zklamat.
„Moja, malá, i stesk k lásce patří. Není to zlý pocit. Představ si, že ve městě, kam letím, bývají maminky s dětmi doma jen šest týdnů. Žádné dva tři roky. Žádné každodenní ježdění na skluzavkách. Vidí se jen večer. Po práci.“ „Jenže táta nejsi ty. Neumí tak hezky číst pohádky.“
„Zato umí lépe hrát karty.“
To máš pravdu. Proč vlastně nejste stejní?“
„My přece hodně stejní jsme. A, mám velký pocit, že čím dál tím víc. Nezdá se ti? Už mi podle něj hnědnou vlasy. A, kdyby nebylo jeho, nikdy bych se do New Yorku nevydávala. Nikdy bych neměla tu odvahu psát o bezpráví. Bez něj nikdy“ „Ondra ve třídě mi říkal, že holky mít důležitou práci nemaj, že jejich životní úkol je starat se o děti. Říkal, že určitě nemůžu být doktorkou.“
„Jak ho to napadlo“
„Tvrdí to jeho tatínek. Je ortoped. Prý medicína je moc těžká, není prácí pro holky. Ondra se mi pěkně posmíval. Představ si, že je v tomhle jak z jiného světa. Dokonce říkal, že nejlepší profese pro ženu je se dobře vdát.“
„Vážně? Vždyť je to tvůj nejlepší kamarád“
„Je. Mám ho moc ráda.“ Přiznávám smutně. „Pošleme ho do Ladáku.“ Prohlásí najednou rozhodně moje křehká máma.
„Co je Ladák?“
„Část Tibetu. Holky tam můžou mít víc kluků. Takže bys mohla mít hodně doma zavřených tatínků.“ Vtipkuje máma.
„To by bylo fajn, aspoň byste se o víkendech nehádali. Jeden by luxoval, druhý sekal trávu, třetí by si se mnou mohl hrát.“ Přemýšlím. „Představ si, že Pan uzenář, zhruba před sto lety, prohlásil, že by si raděj usekl ruku u ramene, než aby pustil holky studovat gymnázium.“
„Cože?“
Mámino vyprávění mne vždycky překvapí…
„Vážně, nežertuji. Od té doby se traduje veselé rčení, že chytrá žena má miliony nepřátel. Všechny hloupé muže.“ Musím se smát.

CREDITS

Text: Barbara Nesvadbová
Čte: Barbara Nesvadbová
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: Kate Hamsíková
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Be Charity

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Mia a svět (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Mia a svět (download, audioteka.com)