WHITTON, HANA: JAK SI PO ANGLICKU UČESAT TRÁVNÍK

Svět se mění, ale Kingston zůstává. Na loukách se pasou zvědavé ovečky místního farmáře, zámecká paní stále vymýšlí nové projekty, jak vybřednout z dluhů, sousedka Muriel překypuje převratnými novinkami z vesnice a rázovití staromládenečtí bratři Rusty a Speedy neztrácejí vyřídilku… prostě všechno je, jak má být. To však neznamená, že se v Kingstonu nic neděje, právě naopak: do vesnice vtrhne větrná smršť, místní se musí vypořádat s vpádem exotické zvěře, a navíc se hledá Mimmi a autorka s manželem se vydávají po stopách královraha. Čtenáři mají jedinečnou příležitost se k nim přidat a zase jednou navštívit malebnou anglickou vísku, do níž se autorka před lety přestěhovala. Její vyprávění pohladí po duši stejně jako pohled na dokonalý hedvábný anglický trávník.

UKÁZKA Z KNIHY

Pochrupávání oblázků, kterými byla vysypaná cestička klikatící se zahradou od našeho domu ke kanceláři, mi jako vždy ohlásilo příchod návštěvníka. William to být nemohl, protože měl dnes odpoledne v Oxfordu přednášku. Po letech práce v nakladatelství nyní přednášel na univerzitě, což byla zajímavá změna.
Vykoukla jsem zvědavě ze dveří.
Ke kanceláři se blížil kurýr. Byl to jako obvykle Josh, vytáhlý mladík, který nám zásilky doručoval pravidelně. Dneska netřímal pouze několik důležitě vyhlížejících obálek, ale vlekl také objemný pytel opatřený visačkou Česká pošta.
Při pohledu na ta dvě slůvka mě zahřálo u srdce. Přišly mi knížky z mého českého domova! Bylo sice příjemné mít domovy dva, jeden v Kingstonu a jeden v Praze, ovšem potíž byla v tom, že se mi obvykle stýskalo právě po tom, ve kterém jsem zrovna nebyla.
„Děkuju vám, Joshi!“ vítala jsem kurýra a vyšla mu vstříc, abych mu od těch břemen odpomohla. „Ale ten balík s knížkami jste měl nechat u domu. Musí vážit metrák!“
„To je v pořádku! Žádný problém!“ zazubil se na mě.
U Joshe jsme to měli dobré, protože jsme mu, stejně jako našemu pošťákovi Olliemu, každé Vánoce chystali dárek sestávající z vánočního pudinku nebo oblíbených čokoládových bonbonů.
Josh složil pytel s knihami přede dveřmi kanceláře, pak mi předal poštu a přístroj k elektronickému podpisu. Zatímco jsem se podepisovala, rozhlížel se po zahradě.
„Koukám, že vám už vykvetly sněženky,“ pochválil mé zahradnické snažení. Překvapilo mě to, protože od mladíka jeho věku by člověk zájem o hortikulturu zrovna nečekal. Josh ovšem moc dobře věděl, na jaké téma s vesničankami pohovořit.
„Však jsem jim také doslova podlézala!“ zasmála jsem se.
Byla to pravda. První rok poté, co jsme se do Kingstonu nastěhovali, nás předjaří přivítalo bělostnými koberci sněženek, které kvetly naprosto všude – na okrajích příkopů, pod křovisky u cesty, na kdejaké stráni a na mezi. Jen v naší zahradě ne. A to i přesto, že se tam jinak uchytilo a zazelenalo naprosto všechno, co jsme tam zasadili.
„Kupte si cibulky v Mooru,“ poradila mi Muriel, která bydlela kousek od nás. Byla to drobná rtuťovitá osůbka, jíž bylo něco mezi osmdesáti a věčností, a já se s ní záhy spřátelila. Stala se mi zdrojem cenných rad, jak porozumět životu v konzervativní vísce Kingston. „Moorští se totiž na pěstování sněženek specializují, a podařilo se jim dokonce vyšlechtit spoustu různých odrůd.“
Řídila jsem se tedy Murielinou radou a úspěch se nakonec dostavil, jen to trvalo několik let.

CREDITS

Text: Hana Whitton
Čte: Martina Hudečková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Vladimír Srb & Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Jak si po anglicku učesat trávník (download, luxor.cz)
  • Koupit audioknihu Jak si po anglicku učesat trávník (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Jak si po anglicku učesat trávník (download, audioteka.com)