WHITTON, HANA: BLANKA Z VALOIS
Audio player with visualization
Mladičká Blanka z Valois, sestřenice francouzského krále, se nebrání diplomaticky sjednanému sňatku s českým kralevicem Václavem, budoucím králem Karlem IV., neboť ví, že ji jako urozenou dívku čeká dohodnuté, politicky výhodné manželství. S českým princem se navíc zná od královského dvora. Okolnosti však mladé manžele na dlouho rozdělí. A když se pak Blanka konečně může vydat za manželem do Českého království, uvědomí si, že ji čeká setkání s mužem, kterého vlastně nezná.
UKÁZKA Z KNIHY
Blanka z Valois pohlédla s obavami na jestřába, kterému právě sokolník Renard stáhl z hlavičky malou koženou kápi. Dravec se rychle rozhlédl kolem sebe, v bystrých očkách jako korálky krutost nelítostného lovce, a netrpělivě přešlápl na sokolníkově kožené rukavici. Zaryl do ní ostré pařáty a nedočkavě máchl křídly, až rolničky na řetízku, kterým si ho jeho pán zajistil, vesele zacinkaly.
Blanka pocítila, jak jí dlaň v nepoddajné kožené rukavici zvlhla potem. Neměla hodiny sokolnictví ráda. Jízda na koni se jí zamlouvala víc, ale nejvíce ji lákaly knihy. Měla ráda jazyky a už nyní mluvila plynně německy, italsky a bez latiny by se samozřejmě neobešla.
Tanec a etiketu považovala za ztrátu času, ale s tím toho moc nenadělala, protože byla sestřenkou samotného francouzského krále Karla IV. Sličného.
Několikrát se pokusila o vzpouru, ale některý z těch nudných učitelů jí nepříjemně vysokým hlasem pokaždé připomněl: „Jsi přece sestřenka samotného krále, paní!“
A tak začala brát tanec a etiketu vůbec jako nutné zlo.
Ztěžka si povzdychla. A teď aby se kvůli tomu spříznění s panovníkem ještě ke všemu věnovala sokolnictví.
Jestřáb si opět načechral peří a zahleděl se na ni nepřátelskýma, neuhýbavýma očkama, jako by v ní vycítil snadnou kořist.
„Přivolej svého jestřába, paní!“ vyzval ji už poněkud nakvašeně sokolník Renard. Pouze úcta ke královskému majestátu mu bránila v tom, aby v čirém zoufalství neobrátil oči k nebi.
Blanka si odkašlala a pak ze sevřeného hrdla vypravila pouze tiché: „Pelegrine! Pojď sem!“
Monsieur Renard nasadil zraněný výraz. „Madam, jestřáb je inteligentní dravec. Pozná, že se ho bojíš. Neuposlechne tě. Podrobí se pouze tomu, kdo je pro něj autoritou! Kdo mu poručí! Takhle se to musí!“ S těmi slovy Renard upřel do vychytralých ptačích oček stejně neuhýbavý pohled. Potom nacvičeným pohybem máchl paží, aby ptáka přiměl k letu. „Vzhůru! Leť!“ přikázal mu.
Pelegrine zjevně neochotně vzlétl a opsal jeden dva ledabylé kruhy, aby pak znovu poslušně dosedl na Renardovu koženou rukavici. Cvičitel poněkud zrudl a sykl ostře: „Vpřed! K paní!“
Pelegrine ho chvilku zkoumavě pozoroval a pak si začal čechrat peří.
Blanka se tiše zasmála a pomyslela si, že tenhle jestřáb je skutečně inteligentní pták.
CREDITS
Text: Hana Whitton
Čte: Jakub Saic
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia