FOLLETT, KEN – HRANICE VĚČNOSTI

Monumentální románová trilogie Století bestselleristy Kena Folletta vrcholí – po Pádu titánů a Zimě světa, mapujících fiktivní osudy pěti rodin v různých částech světa, dramaticky poznamenané první a druhou světovou válkou, přichází poslední díl ságy, Hranice věčnosti. Do životů Maud von Urlich a jejích potomků v Berlíně, rodu Dewarových ve Spojených státech, Ethel Williamsové a její londýnské rodiny i rusko-amerického klanu Peškovových tentokrát zásadním způsobem vstoupí dějinné události a konflikty od počátku 60. do konce 80. let 20. století – kubánská krize, stavba berlínské zdi, atentáty na bratry Kennedyovy, boj amerických černochů za lidská práva, válka ve Vietnamu, zhroucení komunistického bloku, ale také kulturní fenomény příznačné pro tuto dobu – samizdat, média či hudba a jejich role v boji za mír a svobodu. Dějinné i osobní peripetie příběhu se uzavírají, ve čtenářích však zanechají trvalou stopu v podobě nezapomenutelného zážitku.

UKÁZKA Z KNIHY

Jednoho deštivého pondělí roku 1961 si Rebeku Hoffmannovou předvolala tajná policie.
Začalo to jako obyčejné ráno. Manžel ji odvezl do práce svým světle hnědým trabantem 500. V půvabných starých ulicích centra Berlína stále zely proluky po válečném bombardování, s výjimkou míst, kde nové betonové domy trčely jako nepovedené falešné zuby. Hans za jízdy přemýšlel o své práci. „Soudy slouží soudcům, právníkům, policii, vládě – každému, jenom ne obětem zločinu,“ stěžoval si. „Tohle se dá očekávat v západních kapitalistických státech, ale v komunistických zemích by soudy rozhodně měly sloužit lidu. Moji kolegové si to zřejmě neuvědomují.“ Hans pracoval na ministerstvu spravedlnosti.
„Vzali jsme se už skoro před rokem a znám tě dva roky, ale dodnes jsem se nesetkala ani s jedním tvým kolegou,“ prohodila Rebeka.
„Unudili by tě k smrti,“ odpověděl okamžitě. „Všechno jsou to právníci.“
„Žádné ženy?“
„Ne. Aspoň v mém odboru žádná.“ Hansova práce měla organizační charakter: příprava podkladů pro jmenování soudců, časové rozvrhování soudních řízení, správa soudních budov.
„Stejně bych je ráda poznala.“
Hans byl silný muž a naučil se ovládat. Rebeka ho pozorovala a spatřila v jeho očích důvěrně známý záblesk hněvu vyvolaného jejím naléháním. Ovládl ho silou vůle. „Nějak to zařídím,“ zabručel. „Třeba zajdeme někdy večer do hospody.“
Hans byl první muž, kterého poznala a který se v jejích očích podobal otci. Byl sebejistý a autoritativní, ale vždycky jí naslouchal. Měl dobré zaměstnání – auto nevlastní ve východním Německu mnoho lidí – a lidé, kteří pracují ve státních úřadech, jsou obvykle kovaní komunisti, ale Hans kupodivu sdílel Rebečin politický skepticismus. Podobně jako její otec byl vysoký a pohledný a dobře se oblékal. Byl to muž, na jakého čekala.
Když spolu chodili, zapochybovala o něm jen jedenkrát, a to ještě krátce. Maličko do nich narazilo jiné auto. Plnou vinu za to nesl druhý řidič, který vyjel z vedlejší ulice a nedal jim přednost. Takové věci se stávají každou chvíli, ale Hans šíleně zuřil. Třebaže škoda na obou vozidlech byla nepatrná, přivolal policii, ukázal jim služební průkaz pracovníka ministerstva spravedlnosti a nechal druhého řidiče zadržet pro nebezpečnou jízdu a odvést na policejní stanici.
Později se Rebece omluvil, že mu povolily nervy. Jeho mstivost ji vyděsila a málem s ním přestala chodit. On jí však vysvětlil, že takový není, že byl jen příliš stresovaný z práce, a Rebeka mu uvěřila. Ukázalo se, že její důvěra byla namístě: nic takového už nikdy neudělal.

CREDITS

Text: Ken Follett
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Karolína Škápíková
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Poznáš to z polibků (download, luxor.cz)
  • Koupit audioknihu Poznáš to z polibků (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Poznáš to z polibků (download, audioteka.com)