DI FULVIO, LUCA: DÍVKA, KTERÁ SE DOTKLA NEBE
Audio player with visualization
Tři navzájem propletené osudy v dramatické době vzniku prvního židovského ghetta v Evropě. Neodolatelný příběh o lásce a smrti, přátelství, nenávisti a odpuštění, i o naplnění životních snů. O tom, jak se mladý pouliční zlodějíček, který strávil dětství v pekle, změnil v neohroženého ochránce svobody. Jak se z židovského šarlatána stal uznávaný lékař. A z děvčete bez budoucnosti vlivná módní návrhářka. Odpověď se skrývá v Benátkách na počátku 16. století. Neboť v tamním labyrintu uliček a kanálů nejtajemnější laguny Evropy, se rozvíjí fascinující panorama života…
UKÁZKA Z KNIHY
Smrdutá kára, jak se jí říkalo ve čtvrti Angelo, přijížděla jednou za týden. Vždy v pondělí.
Onoho pondělí, po pěti deštivých dnech, se smrdutá kára těžce pohybovala úzkou uličkou della Pescheria, sotva se jí protáhla, a náboje kol občas škrtaly o zdi domů. Šestice trestanců, připoutaných řetězy k vozu, se až po kotníky bořila do bláta a sténala námahou, jak se snažila vyprostit kola uvízlá ve výmolech. Nohavice z laciné vlněné látky, hrubé a děravé, měli zablácené až po rozkrok. Před vozem šli další dva trestanci, přikovaní k sobě, kteří sbírali vědra plná odpadků a výkalů ze zápraží domů či dvorků a vyprazdňovali je do ohromné kádě na plošině káry. Na osm vězňů dohlíželi čtyři ozbrojenci, dva vpředu a dva vzadu za páchnoucím procesím.
Za vozem se tísnil nepočetný pestrý dav, spíše cizinci než místní, jak bylo ve Věčném městě obvyklé. Dva němečtí učenci s těžkými knihami v podpaží, tři jeptišky, na skloněných hlavách obrovské kokrhele s nařasenou špičkou, Severoafričan s kůží barvy pražených oříšků, dva španělští vojáci ve dvojbarevných, žluto-červených nohavicích, kteří se pohybovali s přivřenýma očima, aby zmírnili bolest hlavy po noci prohýřené v šenku. Ti se teď hlavně snažili co nejdřív vrátit do kasáren, aby je nemohli prohlásit za zběhy. Dokonce i jeden Ind v turbanu a s velbloudem, který brblal, popuzený zimou, a mířil do cirkusu na druhé straně Tibery, a židovský kupec, což se dalo poznat podle žluté, zákonem předepsané čapky. Všichni bez rozdílu měli ve tváři vepsaný výraz znechucení nad příšerným zápachem, který postupně sílil, jak se blížili k náměstí Sant’Angelo in Pescheria, kde se k puchu smrduté káry přidával odér zbytků z rybího trhu, které šest dní hnily na zemi.
V místě rozšíření se lidem, jimž vůz překážel v chůzi, konečně podařilo jej předejít. Pohltil je pestrý, hlučný dav, který zaplnil náměstí.
I kupec jménem Šimon Baruch přidal do kroku. Nervózně se rozhlížel kolem sebe, jak mu velela jeho bázlivá povaha. Na blízkém provaznickém trhu se mu povedl výborný obchod, právě prodal velkou zásilku splétaných lan, která právě dorazila na palubě lodi kotvící v přístavu Ripa Grande, a utrženou částku si nechal vyplatit v hotovosti, nikoliv v obvyklých úpisech. Takže teď kráčel shrbeně, oběma rukama si tiskl k tělu plášť, plný úzkosti, že se prochází římskými uličkami s koženým váčkem naditým mincemi, který si připnul k opasku.
CREDITS
Text: Luca di Fulvio
Čte: Libor Hruška
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
- di Fulvio, Luca: Dítě, které v noci našlo slunce
- di Fulvio, Luca: Dívka, která se dotkla nebe
- di Fulvio, Luca: Chlapec, který rozdával sny