ÚKOL PRO ŠAŠKA (PAVEL HRDLIČKA)

V Čechách nastává před husitskými bouřemi v letech 1402–1403 dramatická situace. Král Václav IV. je svým bratrem Zikmundem zbaven vlády a nakonec uvězněn ve Vídni, zemi drancují kočovní Kumáni a zároveň probíhá občanská válka mezi stoupenci Václava a Zikmunda. Podrychtář Václav od Černého koně je novou městskou radou zbaven úřadu. Nenese to vůbec dobře, ale nakonec může přijmout nabídku Bratrstva obruče a kladiva, které ho chce vyslat do Vídně. Tam se má pokusit za pomoci králova šaška Kotrmelce, řádového rytíře Bohuňka a bývalých biřiců osvobodit krále.

Ukázka z knihy

Městská rada Starého Města pražského byla jmenována pouze na jeden rok, aby konšelé nezpychli. Konšelů bylo osmnáct, z toho prvních dvanáct se vystřídalo v purkmistrovském úřadu vždy po měsíci. Bylo to celkem dobře vymyšleno. Konšely jmenoval sám král prostřednictvím podkomořího. Praxe byla taková, že odstupující rada navrhla určitý počet jmen. Z toho bylo vybráno osmnáct konšelů, obvykle těch, které doporučil podkomoří Zikmund Huler, v té době králův oblíbenec.
Podrychtář Václav dobře věděl, že Zikmund z Orlíka, jak se bývalý měšťan Huler teď nechal nazývat, není neúplatný – hodně diplomaticky řečeno.
Klapot kopyt před radnicí upozornil podrychtáře Václava, že ten, na koho právě myslí, dorazil i s doprovodem. Teď bude jistě vznešeně stoupat po vnějším schodišti radnice, aby ho všichni, kdo jsou na rynku, viděli. U toho Václav nesmí chybět. Vběhl do mázhauzu radnice a po vnitřních schodech do prvního patra, kde se nalézaly dvě síně. Ta první se nazývala síň pro strany a ta druhá, veledůležitá, síň radní. Dosti nedůstojně vběhl do síně pro strany. Rychtář a podrychtář jsou významnými úředníky radnice a v žádném případě by neměli brát schody po dvou.
V síni pro strany spatřil asi dvacet lidí. „To čekáte na mě?“ zarazil se a rychle vzpomínal, jestli někoho neobeslal k rychtářskému soudu, protože právě v síni pro strany rozsuzoval jednodušší kauzy do deseti kop bez jednoho lotu.
„My tady čekáme na pana podkomořího Zikmunda z Orlíka.“ Z hloučku se na něj šklebila známá tvář přísežného měšťana Jeronýma, známého donašeče. Že by donášel už i Hulerovi? Václav se nenápadně protáhl do radní síně. Uprostřed honosné místnosti, po nedávném požáru ještě nákladněji vyzdobené, stáli vládcové Starého Města pražského velikého, semknutí k sobě, jako by se chtěli bránit. V čele přešlapoval první konšel Pecold řečený Pláteník. Byl viditelně nervózní. Úplně vzadu stáli další činovníci a úředníci radnice. K nim Václav zamířil. Právě včas, neboť se otevřely dveře na vnější schodiště a do síně vkráčel podkomoří Zikmund Huler, toho času sezením na Orlíku. Za ním se hrnul jeho početný doprovod. Všichni se uklonili. Podkomoří se rozhlédl a zeptal se: „Jsou přítomni noví členové městské rady?“ Teprve teď to Václavovi došlo. Ti lidé, čekající vedle v síni, jsou nová vláda tohoto města.

Text: Pavel Hrdlička
Čte: Vasil Fridrich
Hudba a zvuk: Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2020 Euromedia

Odkazy na webu