HEYER, GEORGETTE: VDOVOU PROTI SVÉ VŮLI

Nemajetná šlechtična Elinor je nucena přijmout místo guvernantky na venkově. Dojde však k záměně: kočár ji odveze do jiného sídla, kde lord Carlyon očekává ženu, jež slíbila, že se za úplatu provdá za zhýralého a zadluženého mladíka. Když se omyl vysvětlí, přichází zpráva, že dotyčný byl těžce zraněn ve rvačce, a lord přesvědčí Elinor, aby se za umírajícího provdala. Než noc skončí, je vdovou po muži se špatnou pověstí a paní zadluženého panství. A navíc se o staré sídlo zajímají francouzští agenti, neboť Elinořin zesnulý manžel se zřejmě zapletl i do špionáže…

UKÁZKA Z KNIHY

Už se smrákalo, když se dostavník jedoucí z Londýna do Little Hamptonu přikolébal do vesnice Billingshurst; studená mlha sahající po kolena začínala plíživě zakrývat nejasnou krajinu. Kočár zastavil u hostince a podomek spustil schůdky, aby mohli cestující vystoupit. Na cestu sestoupila dáma oblečená do dlouhého béžového pláště a střízlivého čepce bez jediné ozdoby. Zatímco čekala, až ze zavazadlového prostoru vytáhnou její truhlu a příruční zavazadlo, kočí zjistil, že má podle jízdního řádu ještě pár minut času. Uvázal tedy opratě, sešplhal dolů z kozlíku a navzdory předpisům o chování kočího dostavníku zašel do výčepu, aby posílil svou zřejmě velmi oslabenou tělesnou schránku a dokázal vůbec cestu dokončit. Cestující zatím stála na místě, truhlu u nohou, a rozhlížela se poněkud nejistě kolem sebe. Očekávala, že pro ni přijedou, ale zkušenost ji poučila, že pro novou vychovatelku se nejčastěji posílá dvoukolka s jedním koněm, a nikoliv uzavřený kočár používaný panstvem. Váhala tedy, jestli má přejít cestu k jedinému povozu, který viděla naproti. Zatímco se kolem sebe rozhlížela, z kozlíku toho lehkého kočáru seskočil sluha, přistoupil k ní, dotkl se zdvořile klobouku a otázal se, zda není ta mladá dáma, která přijela z Londýna na inzerát. Když přisvědčila, mírně se uklonil, zvedl její zavazadlo a odvedl ji přes silnici ke kočáru. Nastoupila a ta nečekaná péče o její pohodlí jí poněkud zvedla náladu. Ještě více ji potěšila přikrývka, kterou jí sluha přehodil přes kolena se zdvořilou poznámkou, že jí snad ve večerním vzduchu nebude chladno. Pak zdvihl schůdky, zavřel dvířka, truhlu umístil na střechu, a kočár se zakrátko rozjel; pohodlná jízda byla příjemnou změnou v porovnání s natřásáním, které mladá dáma musela po několik hodin snášet v dostavníku.
S úlevným povzdechem se opřela o čalouněné sedadlo. Dostavník byl přeplněný a cesta únavná. Uvažovala, jestli vůbec kdy přivykne nepříjemnostem chudoby. V uplynulých šesti letech k tomu už měla mnoho příležitostí, a tak se to nezdálo příliš pravděpodobné. Sklíčená, ale rozhodnutá nepřipustit si melancholické úvahy, se přestala zabývat svým postavením a místo toho se snažila přemýšlet o novém zaměstnání.

CREDITS

Text: Georgette Heyer
Čte: Miriam Chytilová
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Eliška Blauberová
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Vyjde 2022