LAGERCRANTZ, DAVID: REKKE A VARGASOVÁ 3 – POST MORTEM

Třetí temný kriminální případ pro geniálního profesora Hanse Rekkeho a osobitou policistku Micaelu Vargasovou. Na sklonku 80. let se vydali Dag a Pompe na automobilový trip ze Švédska na jih. Ve španělském Santanderu se seznámili se Sandrou, místní servírkou, kterou oba intelektuálně založení mladíci velice zaujali. O pár dní později našli Sandru brutálně ubitou k smrti, se zvláštními řeznými ranami na rameni. Pachatele zločinu se nepodařilo vypátrat. Dvacet let poté navštíví Rekkeho Rafael Corales, šéf týmu, který Sandřin případ vyšetřoval. Je přesvědčen, že ke stejným vraždám došlo i v Dánsku. A ve Finsku. Oběti mají na těle podobné značky. Zdá se, že si je někdo čísluje…

UKÁZKA Z KNIHY

Señor Corales hovořil tři a půl hodiny, ale nakonec odešel a Rekke si oddechl. Posadil se k dokumentaci případu, kterou policejní šéf zanechal v komíncích na kuchyňském stole. Moc daleko se však nedostal. Přišla Micaela, opět v županu, který tahala za sebou po podlaze.
„O co šlo?“ zeptala se a usadila se naproti němu.
„Dvacet let stará nevyřešená vražda,“ odpověděl Rekke.
Mávla rukou, jako by ji to nezajímalo.
„Spíš jsem myslela to, co jste mu před chvílí říkal o jeho prstech. To znělo jako starý dobrý Rekke,“ pokračovala Micaela.
Pokrčil rameny.
„Ale ne,“ začal, „jen že se señor Corales rozohnil a bubnoval prsty do stolu tak příšerně, až mě to dohánělo k šílenství.“
„A něco jste v tom zaslechl?“ ptala se dál Micaela.
„Nemohl jsem si pomoct. Konečky prstů měl tak ztvrdlé a na hlavě ten nemoderní rockerský účes, že jsem si tipnul, že hraje na kytaru a miluje Jimiho Hendrixe. A on z toho byl úplně perplex.“
„Protože jste se nemýlil.“
„V zásadě ne. Na kytaru hrál od dětství, takže mu prsty takhle ztvrdly.“
Micaela se zasmála.
„To bylo naprosto primitivní,“ pokračoval Rekke. „Ale řekl bych, že vás tenhle příběh bude zajímat. A rozhodně budu potřebovat pomoc se španělštinou.“
Ukázal na komínky dokumentů na stole.
„Nechce se mi,“ vzdychla.
„Ani mně ne,“ přikývl. „Ale chtě nechtě na tom spatřuji cosi zajímavého.“
„Chystám se ven. Musím se trochu upravit,“ řekla Micaela vyhýbavě.
„To není třeba. Můj župan funguje na jakékoli společenské úrovni.“
„Vtipné.“
„Ale podívejte se na tohle.“
Přes stůl jí poslal fotografii. Micaela se naklonila a prohlížela si ji.
„Co je to?“ ušklíbla se.
„Velký dub, který se tyčí na svahu nad městem Santander ve Španělsku, a právě tam…“
„Chcete mě nalákat na strom?“
Pochybovačně se usmála.
„Tak trochu,“ odpověděl. „Ten strom je místo činu a taky velká hádanka v celém případu. Dalo by se říct, že ty stromy existují vlastně dva. Jeden v literárním světě a druhý fyzický tady na tom kopci.“
Micaela se na něho dívala, jako by mu přeskočilo.
„Ale kdybych chtěl probudit zájem, řekl bych, že podle mého názoru hledáme sériového vraha,“ pokračoval.
„To zní líp,“ uznala. „Proč si to myslíte?“
Rekke se podíval z okna.
„Vidím to na ranách na těle a pak je tu ještě značka na rameni, která se mi zdá povědomá.“
„A neměl byste si tedy sbalit věci a vyrazit hned do Španělska?“
„Moje bezmezná pýcha mi říká, že to dokážu vyřešit i z domova.“
„Po dvaceti letech?“
Rekke se zasmál.
„Vlastně ano. Objevily se nové okolnosti a já začal mít tušení, že pachatel je možná Švéd, a dokonce velmi… literární.“

CREDITS

Text: David Lagercrantz
Čte: Lukáš Hlavica
Hudba: Darek Král
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Post mortem (download, luxor.cz)
  • Koupit audioknihu Post mortem (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Post mortem (download, audioteka.com)