LAGERCRANTZ, DAVID: REKKE A VARGASOVÁ 1 – TEMNOTA

Audio player with visualization


Temnota FOLDERNová, mistrovská detektivka od pokračovatele Stiega Larssona! Hans Rekke je charismatický profesor s geniálním hudebním talentem a dokonalou pozorovací schopností. Z každého dostane, co potřebuje. Odhalí i ten nejskrytější motiv lidského jednání. A až příliš dobře rozumí temnotě v nitru každého člověka. Když Rekke upozorní policii, že ve vyšetřování zdánlivě vyřešené vraždy figuruje příliš mnoho zavádějících výpovědí a pochybných důkazů, ostřílení detektivové ho neberou vážně. Policistka Micaela Vargasová jako jediná tuší, že profesor má pravdu. Rekke a Vargasová by se nemohli lišit víc. Jenom oni dva společně však můžou vnést světlo do temnoty tohoto zločinu…

UKÁZKA Z KNIHY

Martin Falkegren byl nejmladší krajský policejní ředitel v zemi. Chtěl se dívat kupředu a držet krok s nejnovějšími trendy. Nosí ty svoje nápady jako medaile na hrudi, říkávali lidé a on tušil, že ne tak úplně v dobrém. Ale na svou otevřenost byl hrdý a teď chtěl zase jednou vyzkoušet něco neobyčejného. Možná budou naštvaní. Ale jak řekl své ženě, byla to nejlepší přednáška, jakou kdy slyšel. Rozhodně to stálo za pokus.
Rozmístil židle navíc, přinesl lahve s minerálkou a dvě misky s lékořicovými bonbony, které jeho sekretářka koupila na trajektu, a napínal uši, jestli zaslechne v chodbě kroky. Zatím zřejmě nikdo nepřicházel a on krátce pomyslel na Carla Franssona. Představil si jeho významný kritický pohled, a vlastně, pomyslel si, mu to ani nemůžu mít za zlé. Žádný vyšetřovatel nechce, aby se mu vedení pletlo do případu.
Ale okolnosti jsou skutečně mimořádné. Pachatel, bláznivý narcistický Ital, si s nimi jen pohrává. Je to celé trapné, nic víc.
„Pardon, jsem tu první?“
Byla to ta mladá Chilanka. Její jméno si hned nedokázal vybavit. Vzpomínal si jenom, že Fransson ji chtěl z týmu vyloučit, že prý je to potížistka.
„Vítám vás. Myslím, že se ještě neznáme,“ řekl a podal jí ruku.
Pevně jeho pravici sevřela a on si ji krátce prohlédl od hlavy až k patě. Byla menší a podsaditá, měla husté vlnité vlasy a dlouhou ofinu sčesanou do čela. Její velké, mandlové oči jasně zářily. Bylo na ní cosi přitažlivého, co ho nutilo zachovat si odstup a zároveň v něm vyvolávalo chuť ještě se chvilku dotýkat její ruky. Ale nečekaně ho přepadly rozpaky a Martin zamumlal:
„Vy znáte Costu, viďte?“
„Ano, znám,“ odpověděla Micaela. „Jsme oba z Husby.“
„Jak byste ho popsala?“
„Takový trochu showman. Zpívával nám na dvoře. A když se napije, dokáže být neskutečně agresivní.“
„Ano, to je znát. Ale proč nám lže přímo do očí?“
„Nevím, jestli lže,“ odpověděla a Martinovi se to nelíbilo.
V jeho představivosti vůbec neexistovala varianta, že by dostali špatného muže. Důkazní materiál byl jednoznačný a žaloba už se připravovala. Jediné, co jim scházelo, bylo doznání a o tom měl také v úmyslu mluvit. Ale víc jí toho říct nestačil. Zaslechl na chodbě kroky ostatních, a tak se napřímil a na uvítanou jim všem pogratuloval.
„Skvělá práce. Jsem na vás hrdý, chlapi,“ řekl, a i když to vzhledem k přítomnosti Chilanky nebyla úplně nejšťastnější formulace, neopravil se.
Soustředil se na to, aby mluvil přátelským tónem. Ale vůbec se mu to nedařilo. Řekl:
„Taková zbytečná příhoda. A všechno jenom proto, že rozhodčí neuložil trest.“
Možná se nevyjádřil zvlášť obratně. Ale na druhou stranu to byla jen fráze, způsob, jak rozproudit hovor. Nicméně Fransson se okamžitě chopil příležitosti, aby ho poučil, a řekl, že celá záležitost je daleko komplikovanější. Je tady zřejmý motiv, pokračoval, možná ne takový, jaký bychom si vy nebo já představovali, ale pro nalitého impulzivního fotbalového tatíka, který žije jen synkovými úspěchy, určitě ano.
„Ano, ano, jistě,“ odpověděl. „Ale panebože, i tak… viděl jsem části toho videa. Costa byl úplně bez sebe, zatímco ten rozhodčí… Jakže se jmenuje?“
„Džamál Kabír.“

CREDITS

Text: David Lagercrantz
Čte: Lukáš Hlavica
Hudba: Darek Král
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU