FREEMAN, BRIAN: EASTON 3 – KLIKATÁ CESTA


Cesta ke spravedlnosti dokáže být někdy hodně klikatá. Zvlášť vede-li nejzakroucenější ulicí San Francisca. Jmenuje se Lombard Street. A slovo „Lombard“ je jediné a poslední, které vyřkne Denny Clark, než zemře v náručí svého přítele, inspektora Frosta Eastona, před prahem jeho domu. Může Dennyho smrt nějak souviset s úmrtími několika lidí, poblíž nichž byl objeven obrázek červeného hada? Řádí tu sériový vrah? A kdo nebo co je „Lombard“, záhadné jméno, které se mezi sanfranciskou smetánkou vyslovuje pouze šeptem? Bude-li se chtít Frost tentokrát dobrat pravdy, nemůže věřit vůbec nikomu – jeho protivník totiž zná každý Frostův krok a číhá za další zatáčkou, aby mohl znovu udeřit.

UKÁZKA Z KNIHY

Denny se lopotně vydal do zdolávání schodiště. Každý schod mu připravil strašná muka. Sípavě lapal po dechu a najednou si uvědomil, že se mu nedaří dostat do plic tolik vzduchu, kolik by potřeboval. Ale šplhal dál. Dostal se po svahu až k Taylorově ulici, jenže tam ho čekalo další úbočí, ještě strmější a děsivější než to předcházející. Přesto stoupal dál. Čím byl výš, tím lepší vyhlídka na osvícené panorama nočního města se před ním otevírala. Viděl památník Coit Tower. Viděl špičatou pyramidu mrakodrapu Transamerica. A stužku bílých světel, která lemovala most přes zátoku.
Netušil, kolik času uběhlo od chvíle, kdy dostal žihadlo. Mohlo to být před pár minutami. A taky mezitím mohla uběhnout polovina noci. Muž, který ho trefil, se ani neobtěžoval jít za ním. Proč by taky měl sledovat mrtvého člověka?
Denny si uvědomil, že se s jeho tělem dějí divné věci. Najednou měl rty úplně bez citu. Jazyk se mu zvětšil a opuchl. Po bradě mu tekly sliny. V hlavě mu bušilo a při každém kroku se zapotácel, jako by se s ním točil celý svět. Když dorazil k poslední části krutého schodiště, které vedlo mezi stromy, cítil, jak mu tuhnou údy. Připadal si jako Pinocchio, který se začal měnit zpátky na dřevo. Po celém těle se nezvladatelně třásl.
Pokaždé, když si sedl, aby si odpočal, věděl naprosto jistě, že už se nezvedne. Ale vždycky to zvládl. Plahočil se dál a dál, až se konečně objevil mezi stromy na vrcholku, kde stál ten dům. Už tady byl. V uplynulých dvou letech sem několikrát zašel, aby nabídl ruku ke smíru, ale pokaždé zase utekl, aniž sebral dost odvahy, aby došel ke dveřím.
Uvnitř se nesvítilo. V domě nikdo není, napadlo ho, a veškerá ta dřina byla na draka.
Denny se zhroutil na chodník. Čelem udeřil o obrubník, rozbil si brýle a po obličeji se mu začala řinout krev. Jít už nemohl, tak lezl po čtyřech. Posunul dopředu jednu ruku, pak přitáhl koleno, a tak pořád dokola, až se dosoukal pod schody vedoucí k domu. Ke dveřím se doplazil jako had a pak se mu silou vůle podařilo ochromené tělo zvednout. Opřel se o zvonek, po chvíli ještě jednou a ještě jednou. Potom už jen čekal.
Po pár vteřinách se rozsvítilo venkovní světlo a dveře se otevřely. Stál v nich jeho starý kamarád a s vyděšeným překvapením na něj zíral.
„Denny?“ vyhrkl Frost Easton. „Proboha, co se ti stalo?“
Denny mu toho potřeboval tolik říct, ale neměl dost vzduchu, aby to ze sebe dostal. Ochrnutá kolena se pod ním podlomila a Frost ho zachytil. Denny byl bezvládný a těžký, ale Frost ho sevřel pod lopatkami a tak tam stáli tváří v tvář, zaklesnuti do sebe.
Dva staří kamarádi, kteří se přestali kamarádit.
Denny našel hluboko v hrdle ještě jedno, poslední slovo. Někdo se přece musí dovědět pravdu. Někdo musí zjistit, kdo za tohle všechno může. Než ztratil vědomí, stačil to Frostovi předat.
„Lombard.“

CREDITS

Text: Brian Freeman
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Jan Neruda
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU