NOČNÍ PTÁK (BRIAN FREEMAN)

Sanfranciský detektiv Frost Easton nevěří v náhody. Sebevražda dvou žen v šíleném záchvatu, jedné skokem z mostu, druhé kulkou na svatbě přítelkyně, musí mít něco společného. Stopy ho zavedou k Frankie Steinové, psychiatričce, která oběma zemřelým vymazala z paměti události, jež v nich vyvolávaly panické stavy. Frankie zná leckterá tajemství svých pacientů. Smí je však Frostovi vyzradit, aby ochránila jejich životy? Pak se jí ozve někdo, kdo si říká Noční pták. Kdo toho o obou případech ví až mnoho. A zná i Frankiina tajemství – a Frostovy noční můry…

UKÁZKA Z KNIHY

Lucy si rozepnula bezpečnostní pás. Otevřela dveře, jenže když se pokusila vystoupit z vozu, uviděla přes zábradlí temnou hladinu zátoky. Nohy jí ztěžkly. Přemohla ji křeč, při níž mlátila koleny o sebe. Nemohla myslet na nic jiného než na tu výšku. Na vítr. Vodu. Pád. Nedokázala vystoupit.
Brynn klopýtala na vysokých podpatcích levandulově modrých střevíčků k zábradlí. Vydávala ze sebe jen ječivé skřeky, ani to nebyla slova. Přelezla betonovou bariéru a oběma rukama se chytila jednoho z lan, jež se vypínala vysoko nad zátoku. Těsné šaty se jí lepily na tělo. Vítr si s ní pohazoval sem a tam jako s panenkou.
„Brynn! Ne!“
Lucy vyklouzla z auta, ale zhroutila se na vozovku. Nedokázala vstát. Vědomí, že je venku, na mostě, bezbranná, ji přemohlo. Svět se s ní zatočil. Beton byl ledově chladný. Plazila se, kroutila a snažila se natáhnout ruku ke kamarádce, která byla sotva tři metry od ní.
„Pojď sem! Pojď dolů!“
Brynn se od ní odtahovala podivně trhavými pohyby jako krab, který se brodí pískem. Obtočila nohy kolem lana a kluzkými zakrvácenými prsty sevřela ocel. Vytáhla se půl metru nad zábradlí. Pak metr. Metr a půl.
Lucy se stočila do klubíčka a zírala na dívku: „Brynn, co to děláš?“
Brynn pustila jednou rukou lano a oháněla se kolem sebe do vzduchu, jako by jí kolem obličeje létaly mušky. Jedna lodička s vysokým podpatkem jí sklouzla z nohy a snášela se dolů jak javorová nažka. Chodidlem se snažila nahmatat oporu. Drsné lano jí rozdíralo kolena. Zatínala prsty a kousek po kousku šplhala výš a výš. Podívala se za sebe a zakvílela, protože to, co viděla, ji zřejmě pronásledovalo. Šplhalo to za ní. Pokusila se neviditelného nepřítele skopnout, noha jí sklouzla a houpala se ve vzduchu.
„Brynn!“
Nějaký muž stojící na mostě k ní natáhl paže, byla už ale příliš vysoko a nedosáhl na ni. Kývl. Usmál se. „Všechno v pohodě, zlato,“ ujišťoval ji. „Prostě ke mně sklouzni. Chytím tě.“
Jenže Brynn ho neviděla ani neslyšela.
Neviděla a neslyšela ani Lucy, která volala její jméno.
Brynn zavřela oči. Zkrvavené dlaně se pustily lana. Nohy udělaly totéž. Jakmile se neměla čeho držet, byla volná, odvržená a osvobozená. Hučení vichru pohltilo její křik. Lucy zabořila obličej do dlaní, Brynn kolem ní proletěla a zmizela v zátoce hluboko dole.

CREDITS

Text: Brian Freeman
Čte: Lukáš Hlavica
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia

ODKAZY NA WEBU