PÖTZSCH, OLIVER: HROBNÍK 3 HROBNÍK A VRAŽDA V KRYPTĚ

Vídeň roku 1895: Inspektor Leopold von Herzfeldt řeší záhadnou smrt muže v kryptě pod katedrálou svatého Štěpána. Mrtvému nebyl zdánlivě zkřiven vlas na hlavě, jen obličej měl poznamenaný předsmrtnou hrůzou. Zemřel na obyčejný infarkt, nebo se stal obětí zákeřného zločinu? Inspektor se obrací o radu na svého známého hrobníka Rothmayera. Ovšem i ten potřebuje pomoc. Schovanka Anna ho upozornila na děti záhadně mizející z městského sirotčince.

UKÁZKA Z KNIHY

Z oken Vídeňské opery se linulo nažloutlé světlo, jako by okna byla z jantaru.
Julia stála na druhé straně ulice Opernring a dívala se na velkou divadelní budovu, k níž přijížděl nepřetržitý proud fiakrů, z nichž vystupovali svátečně vyšňoření návštěvníci. Jako první dámy v nabíraných róbách, s vysoko vyčesanými vlasy, na nichž měly posazené odvážné kloboukové kreace. Doprovázeli je pánové ve fracích a cylindrech, někteří s vycházkovými holemi a rozevlátými hedvábnými šálami. Starší návštěvnice si libovaly v perlových náhrdelnících a masivních zlatých špercích. Za sebou táhly své chátrající manžely. Všichni spěchali do Opery, v jejíchž arkádách se zdravili úklonami, pukrlaty a líbáním rukou. Téměř všichni se znali, protože patřili k lepší společnosti, která se zde scházela každý týden.
Děti Julia neviděla. Vzpomněla si na unavené, přepracované guvernantky a chůvy, které právě teď ukládaly rozmazlené potomky ke spánku a zpívaly jim ukolébavky. Bezděky se usmála. I její vlastní dcera Sisi půjde brzy spát – do postele ji uloží houf křiklavě nalíčených nevěstek a vyhazovač podobný spíš kráčející almaře než člověku. Sisi ovšem splnil každé přání dřív, než ho stačila dát najevo. Co by asi vznešené panstvo říkalo, kdyby tušilo, kdo se mezi ně za chvíli vloudí? Julia se nadechla a se vztyčenou hlavou přecházela Ring tak elegantním krokem, že drožkáři zpomalovali a zírali za ní.
„Uctivý služebník, madam!“ zavolal na ni jeden z nich a smekl buřinku. „Kam to bude?“
„Jen přes ulici,“ odpověděla Julia tiše, spíš jen sama pro sebe. „Jdu do Vídeňské opery.“
Stále ještě nedokázala uvěřit, že za okamžik vstoupí do jednoho ze symbolů města na Dunaji. Do první elektrifikované budovy na Ringu. Vstupenky do Opery se téměř nedaly sehnat. Většinu z nich měly rezervované zámožné vídeňské rodiny. Pokud se pár lístků dostalo do volného prodeje, tak jen k stání v zadních řadách, ale i ty byly pořádně drahé. Leo však nasadil všechny páky a opatřil dokonce lóži – jako dárek. Nesmírně ji potěšilo, že na její narozeniny nezapomněl, i když nebyla ráda, když jí dával drahé dary. V takových chvílích si uvědomovala, že oni dva pocházejí ze dvou zcela odlišných světů. Leo z bohaté rodiny povýšené do šlechtického stavu, ona z velmi skromných poměrů. Ale přesto jejich nerovný vztah fungoval.

CREDITS

Text: Oliver Pötzsch
Čte: Otakar Brousek ml.
Hudba: Darek Král
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2026 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Hrobník a vražda v kryptě (download, luxor.cz)
  • Koupit audioknihu Hrobník a vražda v kryptě (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Hrobník a vražda v kryptě (download, audioteka.com)