BARRON, LAIRD: ČERNÁ TMA ZAPOMNĚNÍ
Don Miller žije ve šťastném manželství se ženou, která je pro něj vším. Zároveň však celý život trpí záhadnými výpadky paměti a jen zřídkakdy se rozpomíná na některé podivné příhody z jejich společné minulosti. Teprve na sklonku života Don odhaluje, proč se vlastně bojí tmy, proč ho tak děsí dveře do sklepa ve venkovském domě, který jeho manželka zdědila, a co všechno se skrývá v okolních lesích. Laird Barron předkládá v tomto románu zatím nejkomplexnější obraz svého lovecraftovského hororového mýtu o bytostech z jiného světa, nazývaných „Děti Staré pijavice“, který nastínil již v několika kultovních povídkách.
UKÁZKA Z KNIHY
Poprvé Donald Miller málem zemřel při návštěvě Mexika. On sám si však nic z této příhody později nevybavoval, leda ve snech, které se rozplynuly pár vteřin po probuzení. Jeho tělo si nicméně pamatovalo. Jeho krev si pamatovala, a černá míza jeho podvědomí také.
Don s manželkou Michelle odletěli na jarní dovolenou do Mexico City. Její bůhvíkolikátá návštěva a jeho první. Jeden Michellin kolega s dobrými kontakty, jistý Louis Plimpton, který v této zemi řídil značnou část vědeckých výzkumů, zatahal za nitky a sehnal jim apartmá v mezinárodním hotelu. Úžasný výhled z horních pater na zahradní čtvrť, hedvábné povlečení, měkké osušky, čerstvé ovoce, drahá káva, brandy a margarity zdarma. Když Don prošel mahagonovými dvoukřídlými dveřmi a změřil si pohledem břidlicovou dlažbu, mramorové sochy a pozlacené detaily, překvapeně povytáhl obočí a pohlédl na svou ženu, která se jen pousmála a poradila mu, ať se darovanému koni nekouká na zuby.
Každé ráno začínalo snídaní o mnoha chodech, po níž následovala prohlídka historických památek s průvodcem, oběd v některé restauraci se stolečky na chodníku a pak večeře a představení v hotelovém nočním klubu, který sem nechal dovážet talenty z Vegas, aby svými podmanivými melodiemi přinutily turisty objednat si ještě pár panáků. Dny byly dusné a noci snivě ospalé. Často a se znovunalezenou nevázaností se milovali – jeden druhého svazovali hedvábnými šátky, nasazovali si pásku přes oči a žertovali, že zaplatí pokojské, aby se přidala k jejich radovánkám. Pili přespříliš a pro jednou nemluvili o svých kariérách ani o tom, že po sedmi letech manželství by měl konečně nastat čas, aby založili rodinu – zkrátka se vyhýbali všemu, co mělo něco společného se zodpovědností a rozvážností. Tato část výletu uplynula jako druhé líbánky a trvala týden. Jeden z nejlepších týdnů Donova dosavadního života.
CREDITS
Text: Laird Barron
Čte: Jiří Vyorálek
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia