KOTLETA, FRANTIŠEK: ČERNÁ SMEČKA

Černá smečka FOLDER

Když je vaše matka démonská rajda, kariéra lovce démonů, potírače všech temných sil a jiného nepřirozeného blivajzu nebývá první profesní volbou. Své o tom ví Filip Aksamit, který poznal skutečnou válku s démony a nebojí se říci, že je ve svém oboru profesionál. A nyní je povolán zpět do Prahy. Je čas připravit se na lov, který naposledy proběhl za druhé světové války. Ale zdá se, že pravidla se budou měnit v průběhu hry.
František Kotleta se vrací ke svým kořenům. Vydejte se na zběsilou jízdu plnou démonů, drsných hlášek, sexu a nekončící akce.

UKÁZKA Z KNIHY

„Měla jsem dneska v horoskopu v Blesku, že do mýho baru přijde osina v prdeli. A pak že astrologie nefunguje.“
„Tady tě rád vidím.“
„Já tebe ne, debile.“
Andrea položila čistý půllitr pod pípu a roztočila pivo. Táhlo jí na třicet a byla to, čemu se u ženy říká kus. Klasická holka krev a mlíko. Teda v jejím případě spíš to pivo. Příroda jí dala do vínku široká ramena a statnou postavu, takže nikdy nevypadala jako standardní modelkovský typ, ale přesto v sobě měla určitou živočišnou krásu a přitažlivost. Přes ruku se jí táhla roztřepená tetovaná linka, která pokračovala tam, kam většinou návštěvník baru už neměl šanci dohlédnout. Teda jen těsnou většinou.
„To je pro mě?“ zeptal jsem se a posadil se na bar. O dvě stoličky dál seděl asi třicetiletý hubený chlápek. Měl na sobě sako ze Zary. Byla to taková pískově kostkovaná volná zběsilost, která teď byla in, ale stejně tak to mohla být jenom nepadnoucí devadesátková hrůza z popelnice. Na první pohled nebylo poznat, jestli člověk, který to má na sobě, je přeplacený hipster ze startupu nebo bezdomovec. Pokud tedy neměl v ruce poslední verzi iPhonu jako tenhle. Otočil se ke mně, dvakrát rychle a krátce natáhl do nozder vzduch a spokojeně se usmál. Následně upil ze svého půllitru.
„Ne, to je pro ty dvě šlapky u jukeboxu,“ zavrčela Andrea.
„Koukám, že furt nefunguje,“ otočil jsem se k danému místu. Celý bar River se nacházel v bývalém sklepení jednoho z dvě stě let starých činžovních domů mezi židovským městem a Staroměstským náměstím. Neměl venku žádné cedule, reklamu nebo otevírací dobu. Ani oficiální jméno. Ale říkalo se mu River, protože tak se říkalo barmance.
Svádělo by to říct majitelce, ale osobně jsem předpokládal, že v tomhle sklepě prostě otevřela bar, aniž by to skutečný majitel budovy věděl. Anebo věděl, ale s ohledem na svou bezpečnost dělal, že neví. Kromě šlapek a chlápka na baru tu nasávali už jenom dva postarší padesátníci, kterým se říkalo chlupáči, taťkové nebo medvědi. Prostě takoví ti obtloustlí chlápci s pupkama v kožených bundách a motorkářských botách, co měli rádi mladý kluky.

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: František Kotleta
Čte: Marek Holý
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: Jan Neruda
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Knihy Dobrovský

ODKAZY NA WEBU