KOTLETA, FRANTIŠEK: TOBIÁŠŮV ŘÁD 2 – ČERNÁ LUNA


Když se vám zjeví Lucifer, aby vás požádal o malou službičku, je to vždycky problém. Zvlášť, když se ten problém jmenuje Lilith, která je na útěku z pekla poté, co velkému šéfovi provedla něco nepěkného. Může to být horší? Jistě. Když jste lovec démonů a shodou okolností je Lilith vaše první holka. A Lucifer váš otec. František Kotleta se vrací do světa Tobiášova řádu, svérázných bojovníků proti démonům.

UKÁZKA Z KNIHY

To něco byla obří železná trubka, která prošla skrz jednoho z bachařů „pohodářů“.
„Boris.“
„Znal jste ho?“
Otázku vyslovil chlápek od kriminálky. Jen co jsme prošli vrátnicí, nechali se prohledat a odevzdali mobily, což byla rutina každého, kdo do vězení vstupoval, včetně bachařů, odchytl si nás chlápek z kriminálky. Běhalo jich tady několik a násobně k tomu chlápků a ženských z GIBS, tedy Generální inspekce bezpečnostních sborů. Všichni bachaři, kteří měli včera službu, byli povolaní zpět do věznice a každý rovnou poslán na výslech. Ten můj měl na starosti tak třicetiletý detektiv. Vlasy mu v bujných vlnách tancovaly na hlavě a nechávaly na sobě znát jenom marný ranní pokus postavit je nějak do latě. Měl na sobě civil, jako většina lidí z kriminálky. Jenom „fešáci“ z GIBSu měli uniformy. Moc jsem o téhle partě nevěděl, většinu jenom z novin, ale jak jsem pochopil, obyčejní policajti ani bachaři je neměli rádi. GIBS totiž vyšetřoval zločiny policajtů. A většina policajtů věřila tomu, že jim ani tak nešlo o zločiny, jako o to, dostat co nejvíc policajtů z jakéhokoliv důvodu za mříže, a vysloužit si tak frčky navíc.
Kriminalista se představil jako poručík Novotný. Obsadil jednu z denních kanceláří. Měl před sebou otevřený notebook a fotografii bachaře naraženého na trubku. Procházela mu přes celé tělo. Jeden konec vyšel pusou, druhý análním otvorem. Ať už mu ho tam vrazili z jakékoliv strany, rozhodně šlo o životní výkon. A také ho to muselo sakra bolet. Trubka byla navíc zaražená do podlahy. Betonové podlahy, abych byl přesný. Něco takového by normální člověk nedokázal ani s kladivem a týdnem času. Tohle vyžadovalo nadlidskou sílu. Přímo ďábelskou, abych byl přesný. Trubku předtím navíc vyrval rovnou ze zdi v koupelně.
„Jsem tu nový. Viděl jsem ho jen párkrát,“ odpověděl jsem konečně.
„Ano, dívám se zrovna na vaši složku. Přeložili vás z Valdic. Dvě pochvaly, pět let bezproblémové práce. Chybí tu ale vaše maturitní vysvědčení, pane Blochu.“
„No jo, úřední šlendrián,“ mávl jsem nedbale rukou rukou. Asi sekundu jsem usilovně přemýšlel, proč mi říká Blochu, než mi došlo, že je to falešná identita, pod kterou jsem se tu objevil – Martin Bloch.
„Rozumím tomu, že jste tu krátce. Přesto by nám určitě pomohlo, kdybyste si třeba všiml, že by měl s někým nějaký problém nebo spor. Víte, vražda strážného ve vězení je dost závažná věc. Až se to dostane do médií, nebude na parkovišti pro novináře k hnutí. Ministr bude muset do televize a odpovídat na otázky. A na ty otázky bude potřebovat nějaké odpovědi.“

CREDITS

Text: František Kotleta
Čte: Marek Holý
Hudba: David Holý
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Knihy Dobrovský

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU