STŘÍBRNÁ CESTA (STINA JACKSON)

Stříbrná cesta - folder

Když na autobusové zastávce ve vesničce na severu Švédska zmizí beze stopy dospívající Lina, přijde její otec Lelle Gustafsson nejen o milovanou dceru. Rozpadne se mu manželství a jeho bývalá žena si najde nového partnera. Projde si alkoholovým obdobím a společníky se mu stanou desítky cigaret a Linin přízrak, který jej neustále žene na cestu, aby ztracené dítě hledal. Vždyť okolní lesy jsou plné pustých stavení a samotářských podivínů. Jedním z nich je i Torbjörn, na pornografii závislý starý mládenec, jenž si právě domů přivedl milenku a její sedmnáctiletou dceru… Stříbrná cesta je nejen napínavým příběhem napsaným v nejlepší tradici skandinávského noiru. Je to také thriller o hranicích dobra a zla, normality a vyšinutí, thriller, který je stejně úzkostný a melancholický jako cáry mlhy na opuštěné silnici.

Ukázka z knihy

Lelle nevnímal, jak je unavený, dokud nesjel do příkopu a pneumatiky nezaúpěly. Pak si stáhl okénko a profackoval se, až ho svědila tvář. Sedadlo vedle něj bylo prázdné, Lina byla pryč. Tohle jeho noční ježdění by mu taky neschválila. Lelle si strčil do pusy další cigaretu, aby neusnul.
Když dojel domů do Glimmersträsku, ještě ho od těch ran pálily tváře. U autobusové zastávky zpomalil a zaparkoval. Podezíravě si prohlížel tu nicneříkající skleněnou budku pomalovanou graffiti a ptačím trusem. Bylo velmi brzy ráno a ještě tudy neprojel ani první autobus. Lelle vystoupil z auta a došel k omláceným dřevěným lavičkám. Na zemi se válely obaly od sladkostí a odhozené žvýkačky. V loužích se odráželo noční slunce. Lelle si nevzpomínal, že by pršelo. Párkrát zastávku obešel a pak si jako vždycky stoupl na místo, kde tehdy stála Lina. Opřel se ramenem o špinavé sklo, jako ona. Lehce nonšalantně, jako by dávala najevo, že je to normálka. První opravdová letní brigáda. Měla v Arjeplogu sázet stromy v lesní školce. Do začátku školy si chtěla vydělat slušné peníze. Na tom nebylo nic zvláštního.
Byla jeho chyba, že sem dojeli moc brzo, to on se bál, že jim autobus ujede a ona první den přijde do práce pozdě. Lina si nestěžovala, červnové ráno zpívalo a hřálo. Stála tam v té budce úplně sama a slunce se jí odráželo v jeho starých pilotkách, které si na něm vyprosila, i když jí zakrývaly půlku obličeje. Možná mu zamávala, možná mu i poslala vzdušný polibek. Tak jako vždycky.

Ukázka z audioknihy

Použitá skladba Fog Lines (Petr Hanzlík)

Text: Stina Jackson
Čte: Jitka Ježková a Jan Vondráček
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2019 Euromedia

Odkazy na webu